Založení Českého centra Berlín

Naše kulturní diplomacie v Berlíně v podobě kulturního institutu započala již v 50. letech minulého století, kdy zde byl v roce 1955 otevřen Dům československé kultury, který byl později přejmenován na Československé kulturní a informační středisko, jehož součástí byla i prodejna československého kulturního zboží. Návštěvníci si zde mohli zakoupit například knihy, gramofonové desky s vážnou i populární hudbou z vydavatelství Suprafon nebo oblíbené české sklo.

Doc. MgA. Petr Koliha nám poslal cenné informace o působení svého otce Josefa Kolihy v Československých kulturních a informačních střediscích v Berlíně a Sofii. Jelikož se jedná o ucelený příběh, dovolte, abychom Vám jej představili celý včetně období, která se netýkají působení v Berlíně.

„Můj otec Josef Koliha (1924-2000), po válce vystudovaný kunsthistorik, poté co působil v nakladatelství ORBIS se pak jako ředitel vývoje podílel na formování podniku Textilní tvorba (později ÚBOK), dostává v roce 1955 příležitost vybudovat a otevřít Dům československé kultury, později Československé kulturní a informační středisko v Berlíně na ulici Friedrichstraße. Středisko vzniklo v době, kdy ještě nestála Berlínská zeď, a to ve východním sektoru rozděleného Berlína. Středisko se stalo výkladní skříní tehdejší československé kultury, designu, textilu, skla, uměleckého průmyslu, literatury, hudby, fotografie, loutkového filmu a filmu obecně etc. Celá tato doba byla „těhotná“ blížícím se EXPO 58 v Bruselu. V budově ve tvaru přízemního pavilonu se zahradou a výhledem na řeku Sprévu byla i prodejna uměleckých užitných předmětů, kulturní sál, knihovna. Josef Koliha přizval k úpravě interiéru této budovy architektonické studio Cubr, Pokorný, Hrubý (projektovali náš pavilon a restauraci na EXPU 58). Středisko se stalo cílem tehdy řady uměleckých osobností.

Josef Koliha odchází v roce 1959 do Prahy, kde v první polovině šedesátých let vede redakci zábavy v Československé televizi (GŘ Pelikán). Zde stojí u slavné éry prvních písničkových klipů Karla Gotta, Waldemara Matušky a dalších.

V roce 1966 pak nastupuje jako ředitel do našeho kulturního střediska v Sofii. Zde opět provádí interiérovou přestavbu za účasti studia Cubr, Pokorný, Hrubý. Druhá polovina šedesátých let byla nabita uvolňující se atmosférou Pražského jara. V té době se Josef Koliha zasloužil vedle řady dalších aktivit (výstavy, setkávání literátů, vážná hudba etc.), především uvedením a představením filmů Československé nové vlny bulharskému publiku. O tyto projekce byl tehdy mimořádný zájem.

Ze Sofie odešel v roce 1970 na počátku normalizace a zde začaly i jeho osobní problémy. Po krátkém působení jako šéfredaktor časopisu o bytové kultuře Domov, velice rychle pohasla možnost dalšího uplatnění a začíná pracovat v podniku Restaurace a jídelny, kde se živí jako pomocná síla a myje nádobí.“

Dům československé kultury byl i místem setkávání s významnými kulturními osobnostmi:

„S Ludvíkem Kunderou jsem se setkal v 60. letech v Domě československé kultury v Berlíně, v baráku u nádraží Friedrichstrasse. Byli tam i Skácel a Hrubín.“ vzpomínal překladatel Eduard Schreiber Radonitzer (zdroj: Kontexty 6/2021).

Pořádaly se zde besedy, výstavy, divadelní a taneční představení nebo filmová promítání. 

Z dochovaných záznamů vyplývá, že kulturní program za minulého režimu spadal pod všudypřítomnou cenzuru východního bloku. Například v roce 1966 bylo Domu československé kultury z vyšších míst NDR oznámeno, že vzhledem k plánovanému programu promítání je cyklus Mladý československý film nežádoucí. Diplomatickou potyčku zapříčinil například film Lásky jedné plavovlásky, který se na základě 11. plenárního zasedání Ústředního výboru Jednotné socialistické strany Německa dostal na seznam zakázané tvorby. (zdroj: Die Welt) Zatímco v Československu se tou dobou poměry dočasně uvolňovaly, v NDR tomu bylo právě naopak a řada knih, filmů a divadelních her byla na dlouhá léta zakázána. 

Zajímavostí je, že jedním z ředitelů kulturního střediska byl Dušan Sedláček, otec filmové režisérky, scénáristky a spisovatelky Andrey Sedláčkové.

„Od podzimu 1968 byl představitelem československého kulturního střediska v Západním Berlíně, byl odvolán v roce 1971 pod hrozbou vyhoštění ze strany západoberlínských orgánů. Následoval stranický trest – byla mu přidělena podřadná práce, byl přeřazen do archivu ministerstva vnitra.“ (zdroj: Paměť národa) 

Novodobá historie se pak začala psát roku 1993 pod hlavičkou Českého centra (ČC) Berlín. To působí ve většině Spolkové republiky Německo, avšak v Bavorsku zastupuje českou kulturu České centrum Mnichov. Na území SRN v minulosti sídlila i ČC Drážďany a ČC Düsseldorf. ČC Drážďany bylo uzavřeno v roce 2010 a agenda ČC Düsseldorf přešla v roce 2017 právě pod Berlín. 

V 90. letech byla úloha ČC Berlín stejně jako i dalších center v síti značně proexportní, ovšem postupně převážilo kulturní poslání.

Prostory 

V roce 1955 byl Dům československé kultury otevřen na ulici Friedrichstraße ve Východní části Berlína, v němž byly stále ještě výrazně patrné škody napáchané bombardováním za 2. světové války. Instituce disponovala výstavním sálem, knihovnou s přednáškovým sálem a zmiňovanou prodejnou. 

Roku 1973 se instituce, nyní již pod názvem Československé kulturní a informační středisko, přestěhovala do novostavby na Leipziger Straße 60, nedaleko Berlínské zdi, která tou dobou stála už déle než 10 let. I na nové adrese se nacházela prodejna, která zde vydržela až do roku 1992. 

Mezi lety 2000 a 2012 sídlilo České centrum na jednom z nejznámějších a nejfrekventovanějších míst Berlína, přímo u Checkpoint Charlie opět na Friedrichstraße. Článek o nové adrese je k dispozici zde. Sídlo centra sestávalo z přízemního galerijního a informačního prostoru, který byl nazván Galerií CzechPoint, a mansardového prostoru s knihovnou, multifunkční místností a zasedací místností. 

V roce 2012 se ČC Berlín přestěhovalo do budovy Velvyslanectví České republiky v Berlíně, která stojí na adrese Wilhelmstraße 44. Stavba byla dokončena v roce 1978 a územně spadala do východního Berlína – původně totiž sloužila jako československá ambasáda v NDR. Je situovaná v blízkosti Checkpoint Charlie či Braniborské brány a jedná se o jednu z nejvýznamnějších staveb Věry a Vladimíra Machoninových, kteří projektovali i pražský obchodní dům Kotva nebo Hotel Thermal v Karlových Varech. Zajímavostí je, že původní projekt počítal s umístěním na Leipziger Straße, Československu však nakonec připadl tento pozemek. Výrazná a nepřehlédnutelná brutalistní stavba má půdorys čtverce o straně 50 metrů a je pomyslně rozdělena na dva trojúhelníky – jeden pěti – a druhý šestipodlažní. „Architektura budovy je charakteristická průběžnými šikmými plochami parapetů obloženými libereckou žulou, průběžnými skleněnými pásy vertikálně zalomených oken a kontrastními vertikálními tělesy dvou schodišť v tmavě eloxovaném obkladu. Hlavní reprezentační prostory, pracovna velvyslance, přijímací salonky, společenské prostory jsou situovány do 1. patra a výrazně se svými skleněnými kubistickými tvary promítají do exteriéru budovy. V druhém, třetím a čtvrtém patře je půdorys zastavěn pouze částečně po obvodu kancelářskými trakty kolem centrální střešní zahrady situované na stropě 1. patra.“ (zdroj: MZV)

ČC Berlín zde mělo k dispozici vlastní vchod z boční strany, která směřuje k sousední budově severokorejského velvyslanectví, což bylo vzhledem k bezpečnostním opatřením prostor zastupitelských úřadů velkou výhodou. Kromě kancelářských prostor a učeben češtiny byl velkým bonusem výstavní prostor, ve kterém vznikla Galerie TZB (neboli Tschechisches Zentrum Berlin). Bylo možné využívat i kinosál a přilehlé reprezentativní sály v prostorách velvyslanectví. 

„České centrum Berlín se nedávno přestěhovalo do budovy Velvyslanectví České republiky na rohu Wilhelmstrasse a Mohrenstrasse v Berlínské části Mitte. Sídlíme v originálních, z architektonického hlediska vysoce zajímavých prostorách, které skýtají mnoho potenciálu pro různé formáty kulturních akcí. Přímé sousedství s ambasádou nám umožní ještě užší spolupráci s kolegy z velvyslanectví.“ prohlásila v roce 2012 Monika Štěpánová, ředitelka Českého centra Berlín (zdroj: Madam Business) 

Budova velvyslanectví, která před pár lety oslavila své 50. narozeniny, se nyní připravuje na rozsáhlou rekonstrukci. O té si můžete poslechnout či přečíst v reportáži Českého rozhlasu. Z tohoto důvodu se v na začátku roku 2023 České centrum Berlín dočasně přestěhovalo, a to do sídla Goethe-Institutu Neue Schönhauser Straße 20. Přestěhování do prostor Goethe Institutu představuje pro činnost Českého centra Berlín změnu v přístupu k programové koncepci. Nově zde nejsou k dispozici vlastní výstavní prostory, ani prostory pro pořádání večerních akcí, autorských čtení, debat či filmových projekcí. Pro takové aktivity si ČC bude hledat partnerské nebo komerční prostory. 

„K této změně nepřistupujeme negativně, spíše naopak. To, že jsme o vlastní galerii dočasně přišli, vnímáme spíše jako pozitivní impuls, který nás přiměl jít s našimi projekty za novými partnery, tedy i za jejich publikem. Po realizaci několika prvních akcí se nám ukazuje, že je to ta správná cesta,“ prohlásil Jiří Rosenkranz, ředitel Českého centra Berlín. 

Kulturní program 

České centrum se pravidelně účastní Mezinárodního knižního veletrhu v Lipsku, na kterém můžeme zmínit například zapojení do diskuse Malé jazyky – velká literatura, v roce 2007 představilo společně s Ministerstvem kultury ČR autory Jaroslava Rudiše a Jaroslava Pížla, v roce 2010 podpořilo autorské čtení Tomáše Zmeškala. Velkou událostí byl ročník 2019, kdy bylo Česko hlavní hostující zemí. V doprovodném programu výstavy Charta 77 Story například proběhlo za podpory ČC Berlín promítání cenami ověnčeného časosběrného dokumentu Václav Havel. Prezentace české literatury a jejích autorů je jedním z pilířů programu ČC Berlín. 

„Česká centra jsou snad jediné instituce v Německu, které se pravidelně věnují propagaci české literatury. Ve srovnání s běžnými německými institucemi jsou Česká centra ve výjimečné situaci, protože si letitou prací vychovala publikum, které má z velké částí nadprůměrný zájem o českou kulturu a nadprůměrné znalosti o ní. (…) Pořádáme také autorská čtení na základě přeložených úryvků z knih. Ještě před asi deseti lety se takové akce konaly jen výjimečně, dnes se – i pro malý počet publikovaných překladů – staly pravidelnou součástí programu Českých center. Úspěšné příklady jsou čtení z tehdy ještě nevydaného románu Němci (překlad úryvků: Doris Kouba) a dlouhá diskuse s jeho autorkou Jakubou Katalpou, čtení z románu Dějiny světla (překlad úryvků: Lena Dorn) a diskuse s Janem Němcem nebo rozhovor s Jiřím Padevětem o jeho knize faktů Průvodce protektorátní Prahou.“ Christina Frankenberg, České centrum Berlín (zdroj: České literární centrum) 

Osobnost Václava Havla v Německu stále rezonuje a program s ním spojený téměř vždy zaručuje úspěch. Například v roce 2007 ČC Berlín připravilo akci Václav Havel v divadle (a v politice). Součástí programu byla scénická čtení a vystoupení íránského divadla s představením Kiss you and Tears od Mohamemada Charmchira na motivy Havlových Dopisů Olze. V tomto ohledu byl plodný například rok 2018, kdy jsme si připomínali 80. výročí narození dramatika a prvního Českého prezidenta. ČC Berlín uspořádalo ve spolupráci s každoroční konferencí Forum 2000 (založenou v r. 1996 V. Havlem) a Knihovnou Václava Havla v Praze vzpomínkový večer. Pořádala se diskuze a byly zde prezentovány některé z Havlových nejdůležitějších a nejzajímavějších myšlenek doplněné promítáním snímků pořízených českým fotografem Karlem Cudlínem, který následoval prezidenta na jeho cestách řadu let. Další zajímavou akcí bylo představení s názvem Václav Havel: Perpetuum Mobile. Téměř neznámé libreto pantomimy, jehož autorem je Václav Havel, vzniklo na žádost přátel ve vězení začátkem roku 1989. Pojednává o 7 dnech pana A. v cele, kde se snaží s nastalou nespravedlivou a absurdní situací po svém vypořádat. Sám autor napsal do libreta režijní poznámku „Fantazii se meze nekladou!“ V roce 2019 pak proběhla společná akce Velvyslanectví České republiky v Berlíně, Českého centra Berlín, divadelního souboru Lachende Bestien a spolku Drama Panorama k 30. výročí Sametové revoluce, inscenace Lachende Bestien, vycházející z kritického nahlížení na politické myšlenky Václava Havla a na svět vykreslený v jeho divadelních hrách. V roce 2022 pak proběhla na německém ministerstvu zahraničních věcí výstava Václav Havel: Evropa jako úkol, která vycházela ze stejnojmenného sborníku vydaného Knihovnou Václava Havla v roce 2016. 

V květnu 2008 zavítala do Berlína na pozvání Českého centra populární zpěvačka a bývalá mluvčí Charty 77 Marta Kubišová. V hudebním klubu Schlot proběhl zpěvaččin recitál Já jsem já za klavírního doprovodu Karla Štolby a moderace principála divadla Ungelt Milana Heina v němčině. Následujícího dne pak navštívila i prostory ČC Berlín, kde v Knihovně v podkroví za přítomnosti publika poskytla rozhovor řediteli Martinu Kraflovi o svém barvitém životě.   

Už z povahy prostředí, ve kterém ČC sídlí, a to nejen během let strávených v budově ambasády, ale celkově v Berlíně, který se stále mění před očima, prostupuje jeho aktivity i téma architektury. V roce 2009 byl oficiálním doprovodným programem českého předsednictví v EU i rozsáhlý projekt ARCHIczech / současná česká a pražská architektura ve spolupráci ČC Berlín, Velvyslanectví ČR v Berlíně, Deutches Architektur Zentrum a Galerie Jaroslava Fragnera v Praze. Šlo o cyklus pěti výstav, které si vzaly za cíl představit německému publiku architekturu hlavního města, ale také představit českou architekturu pomocí výjimečného otevření brutalistní budovy velvyslanectví nebo sérií přednášek např. Evy Jiřičné o Janu Kaplickém. V roce 2016 se ČC Berlín stalo součástí Make City – Festivalu architektury a městského designu. Program festivalu zahrnoval 125 výstav, odborné diskuse a rozhovory či speciální městské prohlídky. 

České centrum se nebojí otevřít i témata, o kterých se tolik nemluví a pro konzervativnější část publika mohou být kontroverzní. Zajímavým příkladem byla v roce 2013, výstava Transgender me, jež představila práce umělců žijících a tvořících v Česku a na Slovensku a odkrývala různé aspekty otázky transgenderu, snažila se naznačit její šíři a současně poodhalit zažívané pocity a kontext, ve kterém tyto osoby žijí. Takové projekty jsou velkým přínosem pro destigmatizaci a přijetí většinovou společností. 

Jednou z velkých a současně nejúspěšnějších akcí roku 2013 se stala výstava Alois Nebel – Život podle jízdního řádu. Jak napovídá název, výstava, která byla k vidění v Českém centru Berlín a v Akademii pro ilustraci a design AID Berlín vznikla podle komiksu Jaroslava Rudiše a Jaromíra 99, který tou dobou vyšel v Německu již ve druhém vydání. Vernisáž byla spojena s prezentací regionu Jeseníky, kde se děj komiksu odehrává, autorským čtením Jaroslava Rudiše a živým koncertem kapely Priessnitz. Celá akce měla vysokou návštěvnost a skvělé ohlasy v mediích. 

Velký úspěch přinesla podpora české módy na Berlin Fashion Week 2015. V rámci veletrhu Premium se prezentovaly češky Lada Vivialová se svou značkou Lada Fashion a Lenka Kohoutová se značkou Cockerel. V Temporary Showroom pak ČC Berlín pomohlo prezentovat další mladé české značky: ETHER, ODIVI, PATTERN, NASTASSIA ALEINIKAVA, SOFYAHATS, Hana Frišonsová, Jana Mikešová nebo Mirka Horká. 

V roce 2016 uspořádalo ČC Berlín první ročník Czech Innovation Festival, jehož cílem bylo německým návštěvníkům představit české úspěchy na poli vědy, výzkumu a inovací, dát prostor digitálním startupům i připomenout úspěšné zavedené společnosti. Důležitými partnery prvního ročníku projektu byly Velvyslanectví ČR v Berlíně, Technologická agentura ČR, Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky při ČVUT, Berlin Partner für Wirtschaft und Technologie a Berlin Web Week, v rámci kterého se festival konal. Do současnosti proběhlo šest ročníků a kromě změny názvu na Czech-German Innovation Festival proběhla další změna během pandemie Covid-19, kdy festival probíhal v on-line podobě. 

„Naší ambicí je představit Česko v jiných souvislostech, než v jakých se v Německu běžně objevuje. Česko a Německo jsou ekonomicky mimořádně provázané, zatím ale především v oblasti klasické výroby. My se chceme zaměřit na projekty s mimořádnou přidanou hodnotou a spolu s tím ukázat i inteligentní a kreativní tvář naší země. A samozřejmě nám jde o výměnu myšlenek na obou stranách hranice.“ Tomáš Sacher, ředitel ČC Berlín (zdroj: Milan Loucký, web ČVUT, 2016) 

Neobvyklou divadelní zkušenost připravilo berlínskému publiku Česko-německé kulturní jaro v roce 2017. Hostovalo zde Dejvické divadlo, a to dokonce se dvěma představeními: Teremin a Kafka ’24, nutno podotknout že s enormním úspěchem. Na cizojazyčné hry s německými titulky zde dosud obecenstvo nebylo zvyklé, ovšem na jeho reakcích to nebylo znát. Česko-německé kulturní jaro bylo přeshraniční kulturní iniciativou Velvyslanectví Spolkové republiky Německo v Praze, Goethe-Institutu v Praze, Česko-německého fondu budoucnosti a Českých center v Berlíně a Mnichově ve spolupráci s Ministerstvem kultury a Ministerstvem zahraničních věcí České republiky. Akce připomínající výročí podpisu Česko-německé deklarace se pořádaly v řadě míst obou zemí. 

Během berlínského Gallery Weekend 2018 představila aukční síň Christie’s v Českém centru Berlín výstavu Beauties and Beasts: Making and Collecting Art in Germany, jež na základě mimořádných objektů z dvou tisíciletí – vytvořených nebo sesbíraných v Německu a Svaté říši římské – prozkoumává ideál krásy i fascinaci hrůzou. Výstava čítající zhruba 50 exponátů měla zajímavou vazbu na Česko prostřednictvím několika děl, která vznikla na objednávku císaře Rudolfa II. v Praze. Zároveň do celého projektu integrovala i brutalistickou budovu, kde České centrum v té době sídlilo. 

Co se týká společných projektů v rámci klastru EUNIC Berlin (sdružení evropských kulturních institutů), od roku 2019 je v tomto ohledu největší každoroční akcí Babylon Europa, během které se na jednom podiu představují umělci ze 14 evropských zemí. V rámci rotace bylo ČC Berlín klíčovým organizátorem v roce 2020 a Česko zde reprezentovala zpěvačka Martina Barta za doprovodu své sestry, klavíristky Kristiny Barta. 

V roce 2021 ČC Berlín uspořádalo unikátní výstavu Zdeněk Lhotský: Sarkofág pro královnu. Byl na ní představen široký umělecký záběr tohoto malíře, sochaře a sklářského výtvarníka a technologa. Hlavním hřebem byla část věnovaná technologicky světově unikátní realizaci skleněného sarkofágu pro dánskou královnu Markétu II. Čtyřtunový sarkofág vyhotovený Lhotským podle návrhu dánského sochaře Bjørna Nørgaarda je dnes umístěn v katedrále v Roskilde, tradičním pohřebním místě dánských králů, kde čeká na naplnění svého poslání. Doprovodným programem výstavy bylo promítání dokumentu Pavla Štingla o procesu vzniku zmíněného světově unikátního skleněného díla. 

ČC Berlín oslavilo v roce 2022 50. výročí návrhu budovy československého velvyslanectví v NDR (dnes Velvyslanectví ČR v SRN, zároveň i tehdejšího sídla Českého centra), budovy, které místní začali přezdívat „Raumschiff Enterprise“ s odkazem na její futuristický tvar a tehdejší umístění v území nikoho v blízkosti Berlínské zdi. Exteriér samotné stavby kontrastuje s barevným interiérem, který doplňují jedinečné artefakty ze skla, textilu a na míru navržený nábytek samotnými architekty celé budovy. Výstava představovala jedinečné fotografie budovy od dvojice renomovaných fotografů architektury Simona Schneppa a Morgane Renou. Ty byly doplněny historickými plány z Národní galerie v Praze, fotografiemi i modelem budovy z Berlinische Galerie a originálními kusy nábytku z budovy českého velvyslanectví. Žádaným doprovodným programem byly komentované prohlídky objektu, který je běžně veřejnosti nepřístupný. 

Vedení České centra Berlín 

Prvním ředitelem v novodobé historii ČC Berlín byl Vladimír Koller, jenž po skončení vyslání putoval do Prahy, kde se stal ředitelem Správy českých center. Na tomto postu vystřídal kariérního diplomata Jana Bondyho, který naopak navázal na Kollera coby druhý ředitel Českého centra Berlín a po čtyřech letech se vrátil do pražského ústředí, aby zde nastoupil do druhého funkčního období v čele sítě. V roce 2003 byla ředitelkou jmenována politoložka a vysokoškolská pedagožka zabývající se česko-německými vztahy Blanka Mouralová. Od roku 2007 centrum vedl Martin Krafl, bývalý mluvčí České televize nebo vedoucí Tiskové služby prezidentské kanceláře Václava Havla. Následně od roku 2012 vedl i České centrum Vídeň a nyní působí jako vedoucí Českého literárního centra. Rozhovor s Martinem Kraflem pro Český rozhlas z roku 2011 je k dispozici zde. V roce 2011 byla krátkodobě pověřena řízením Christina Frankenberg, dlouholetá zástupkyně ředitele a programová koordinátorka ČC Berlín, která zde působí dodnes. V témže roce nastoupila Monika Štěpánová, jež v minulém funkčním období působila jako ředitelka ČC Bukurešť. V roce 2016 nastoupil bývalý novinář Tomáš Sacher, který v dubnu 2022 přesídlil na pražské ústředí Českých center, kde vedl z pozice Statutárního zástupce generálního ředitele program pro české předsednictví v EU pro celou síť Českých center. Rozhovor s Tomášem Sacherem z doby jeho působení v Berlíně si můžete přečíst zde. Aktuálně vede České centrum Berlín Jiří Rosenkranz, který prošel ústředím Českých center, kde zastával i pozici tiskového mluvčího a později vedl až do března 2022 ČC Mnichov. 

Významné české osobnosti 

Markéta Pilátová, Petra Soukupová, Tomáš Zmeškal, jazzová kapela Limbo, Škampovo kvarteto, Jindřich Štreit, Míla Preslová, Dita Pepe, Maria Procházková, Irena Pavlásková, Stanislav Majer, Kamila Polívková, David Zábranský, Libuše Jarcovjaková, Radka Denemarková, soubor Dejvického divadla, Lenka Burgerová, Marek Šindelka, Petr Borkovec, Věra Ondrašíková, Tereza Hradilková, Ivo Kahánek, Helena Koenigsmarková, David Böhm, Jiří Franta, Daniel Sýkora, Jiří Vokřínek, Karel Cudlín, Ondřej Vlček, Tomáš Sýkora, Jan Novák, Cirk la Putyka, Lída Rakušanová, Daniel Balabán, Markéta Pilátová, Michal Ajvaz, Kateřina Tučková, Jakub Eberle, Tomáš Mikolov, Spitfire Company, Daniel Herman, Vladimír Houdek, Martina Barta, Tomáš Kraus, Marie Tomanová, Zdeněk Lhotský, Vladimír Houdek, Helena Třeštíková, Tereza Semotamová, Daniel Pitín, Helena Huber-Doudová, Alena Mornštajnová, Jiří Hájíček, Krištof Kintera, Jaroslav Pížl, Jaroslav Rudiš, Jáchym Topol, Psí vojáci, Divadlo Letí 

berlin.czechcentres.cz