Založení Českého centra Kyjev
Ukrajina
V roce 1996 byla založena hned dvě Česká centra (ČC) – Kyjev a New York a Český dům Moskva, který ovšem v té době ještě nespadal pod správu Českých center. Díky velkému zájmu o českou kulturu i jazyk z ukrajinské strany bylo jasnou volbou otevřít České centrum právě zde.
O samotném zahájení se nám nedochovalo příliš materiálů, nicméně informace o činnosti z pozdějších let se nám podařilo získat.
Prostory
ČC Kyjev se stěhovalo celkem pětkrát. Celkem třikrát za působnosti ředitele Rudolfa Sedláčka, jednou během funkčního období Dagmar Ostřanské a naposledy se stěhovalo s Lucií Řehoříkovou.
Momentálně sídlí na adrese Ivana Fedorova 12. Tato budova se nachází v lokalitě v centru města a je sídlem několika diplomatických organizací. V předchozích letech jsme centrum mohli také nalézt třeba na adrese Olesja Gončara 55, Kostjantynivska 1 či I. Franka 24A, Jaroslaviv val 21G. V únoru 2022 se kvůli ruské invazi přestěhovalo na pražské ústředí, kde zůstalo ve vynuceném exilu až do podzimu téhož roku, kdy se jeho činnost v Kyjevě obnovila. Časté útočiště však bohužel místo prostor Českého centra nachází stále v nejbližším bezpečnostním krytu.
Kulturní program
Provázanost Ukrajiny a Česka, resp. Československa sahá hluboko do historie a proto i kulturní program a jazykové kurzy byly od začátku fungování centra vždy velmi úspěšné.
Zájem Ukrajinců především o jazykové kurzy byl vždy enormní a dá se říci, že i většina programových aktivit byla koncipována tímto směrem.
Se založením Českého centra objevili okamžitě běžní Ukrajinci ironii a genialitu Havlových her a spisů a přivítali s nadšením jejich překlad do ukrajinštiny a návštěvnost jejich uvedení na prkna místních divadel byla obrovská. Na divadelních prknech uspěly i soubory jako např. soubor Divadla v Řeznické, Buchty a loutky, které se sem často a rády vracely.
České centrum pravidelně od roku 2002 přinášelo ukrajinskému publiku oblíbený Týden českého filmu, který putoval po celé Ukrajině. V době prvního českého předsednictví EU měl velký úspěch projekt s názvem Zlatá šedesátá, což byla výstava filmových plakátů s přehlídkou deseti nejúspěšnějších filmů z období tzv. Československé nové vlny.
V minulosti navázalo spolupráci s významnými filmovými festivaly (Molodist, Žovteň, Visegrad cinema days či Docudays) a díky ČC Kyjev tak mohla na Ukrajině představit své filmy dlouhá řada českých tvůrců.
V roce 2003 realizovalo ČC Kyjev s Kinematografem bratří Čadíků společný projekt – promítání českých filmů pod širým nebem v několika ukrajinských městech.
Dříve než se dnes již legendární Noc literatury přenesla i na Ukrajinu, zavedlo České centrum projekt Nonstop čtení, které si místní velmi oblíbili.
Předsednický rok přinesl řadu úspěšných projektů. Předsednictví České republiky v Radě Evropské unie je zcela nepochybně jednou z nejvýznamnějších událostí v její polistopadové historii. Jedním z velmi důležitých aspektů dobrého vnějšího obrazu našeho předsednictví pak jistě byl i jeho kulturní program. A ten, který si připravila jak Ústředí Českých center pro celou síť, tak i ČC jednotlivě.
V Kyjevě velký zájem zaznamenala výstava Jeden den vycházející z konceptu oslovení 120 nejlepších českých fotografů, aby v jeden den vyfotografovali obyčejný den v Česku.
Zajímavou byla v kontextu doby výstava CI.CZ – firemní styl, která vyprávěla příběh českého firemního designu. Výstava CI.CZ byla unikátním projektem, který představoval výběr firemních stylů vzniklých v Česku po roce 1990. Vybrané projekty si z různých důvodů vydobyly příkladného postavení, ať už prvenstvím vzniku, inovativní formou výtvarného řešení, nebo komplexním dosahem na vývoj Corporate Designu.
A tradičně populární je česká hudba. Ať už to byly různé hudební programy u příležitosti 50. let od úmrtí Bohuslava Martinů, malé komorní koncerty či účast českých kapel na velkých letních festivalech, vždy to byly akce oblíbené a vyhledávané.
Jednou z těch opravdu velkých akcí, které nesmíme při cestě časem opomenout, bylo vystoupení českých kapel na Majdanu Nezávislosti v době tzv. oranžové revoluce v roce 2014, a to Nylon Jail, Portless, DVA a řady dalších.
České centrum Kyjev je jedním z těch, se kterým se pojí řada emotivních příběhů. Jeden takový se odehrál v roce 2009, kdy tehdejší ředitel centra Rudolf Sedláček zinscenoval setkání nic netušícího slavného českého kytaristy Štěpána Raka s ukrajinským bratrem. Štěpán Rak vyrostl v adoptivní rodině, ale jeho původ sahá právě na Ukrajinu. Rak se dříve Sedláčkovi svěřil s pohnutou historií svého rozdělení se zbytkem rodiny, kterou se mu do té doby nedařilo najít. Ten měl však větší štěstí a kytaristovi připravil v kyjevském chrámu svaté Sofie velké překvapení. Celou genezi si můžete přečíst v rozhovoru se Štěpánem Rakem zde.
Mezi největší dlouhodobé projekty patří Knižní Arzenál, Měsíc autorského čtení a především kurzy českého jazyka.
Knižní Arzenál je nejvýznamnějším knižním veletrhem Ukrajiny. Prvního veletrhu se účastnil za Česko v roce 2011 nakladatel a vydavatel Joachim Dvořák na základě pozvání ředitelky ČC Kyjev Dagmar Ostřanské. Od té doby je Česko pravidelným hostem na tomto knižním veletrhu. Kromě prezentací knih se České centrum postaralo také o rozsáhlý doprovodný program, jehož součástí byl filmový a literární program nebo výstavy. Rovněž zde prezentovalo překlady českých autorů do ukrajinštiny, jejichž vydání samo podpořilo.
Největší středoevropský literární festival, tzv. Měsíc autorského čtení (MAČ) se obvykle konal v červenci v Brně, Wrocławi, Ostravě, Košicích a Lvově. Čeští spisovatelé před pandemií pravidelně jezdili na Ukrajinu a vytvářeli a upevňovali kulturní vztahy s ukrajinskými umělci.
V roce 2016 v rámci rozsáhlého projektu Rok Havla proběhl v zemi cyklus akcí připomínajících jeho osobnost. Tým českých inscenátorů např. v Kyjevském národním divadle nastudoval Asanaci v ukrajinštině. V Dnipru a v Kyjevě vystoupila společně s Charkovskou filharmonií kapela The Plastic People of the Universe. Jako první svazek nakladatelství Česká knihovna, které založilo ČC Kyjev, vyšla Havlova Moc bezmocných.
Kurzy českého jazyka začalo ČC Kyjev nabízet téměř od začátku své existence. Od roku 2014 se prezenční výuka rozšířila i do dalších regionů po celém území Ukrajiny. Každý rok přijížděli v rámci stáže rodilí mluvčí a kolem Českého centra se vytvořila stálá síť ukrajinských lektorů. ČC Kyjev se každoročně účastnilo veletrhu vzdělání a pořádalo certifikovanou zkoušku. V roce 2020 se v důsledku pandemie Covid-19 výuka přesunula do online formátu.
Dalším vzdělávacím projektem, který vznikl z popudu ředitelky Lucie Řehoříkové na základě spolupráce mezi ČC Kyjev a regiony v Česku a na Ukrajině, se staly České stopy. V současné době se tento vědecko-populárně výzkumný projekt orientuje na dvě ukrajinské oblasti – Zakarpatí a Užhorod.
ČC Kyjev svou činnost pravidelně směřovalo na celé teritorium. Jedním ze zajímavých teritoriálních projektů byla například Seifertova tramvaj ve Lvově – tramvaj československé výroby, kterou nechalo v roce České centrum polepit básněmi Jaroslava Seiferta u příležitosti jeho 120 výročí narození.
Ruská invaze v únoru 2022 změnila chod centra téměř z hodiny na hodinu. V průběhu několika málo dnů až týdnů se téměř celý tým kyjevského centra pod vedením tehdejší ředitelky Radky Rubiliny přesunul do exilu – na pražské ústředí Českých center (ÚČC). ČC Kyjev a ÚČC odstartovaly rezidenční program pro ukrajinské umělce, který je znám jako #CzechCentresForUkraine, a díky Nadaci J&T i integrační kurzy češtiny zdarma.
Jedním z výsledků zmíněných rezidenčních programů je socha ukrajinské umělkyně Ani Svami (pravým jménem Anna Naduda) s názvem Berehynia (Ochránkyně), která představuje významný symbol ukrajinské kultury – matku ochranitelku chránící své děti před nebezpečím v podobě ostřelování raketami. Článek o tomto uměleckém díle si můžete přečíst zde.
V tomto období se ředitelka ČC Kyjev Radka Rubilina opakovaně vydávala na Ukrajinu s cílenou pomocí, dělala i koordinátorku v evakuačních vlacích.
Více si o tomto těžkém období můžete přečíst například zde:
Rozhovor s Radkou Rubilinou, tehdejší ředitelkou ČC Kyjev
Rozhovor s Anastasií Artemyak, tehdejší programovou koordinátorkou
Rozhovor s Hannou Turlo, tehdejší koordinátorkou rezidenčních pobytů
Vedení Českého centra Kyjev
V Českém centru Kyjev se za celou dobu jeho existence vystřídalo doposud 7 ředitelů. Zakládajícím ředitelem byl v roce 1996 Jaromír Janus a následně ho vystřídali Radovan Vaner, který krátce působil jako ekonomický náměstek na ústředí Českých center. Třetím v pořadí byl Rudolf Sedláček. Ten své zkušenosti sbíral i jako ředitel ČC Bratislava a Sofie, pomyslné žezlo předal mladé dámě s precizními znalostmi východních teritorií, perfektní jazykovou vybaveností a drsnými zkušenostmi z prací pro Člověka v Tísni, Dagmar Ostřanské. Po skončení jejího funkčního období ji vystřídala překladatelka, tlumočnice a interkulturní mediátorka Lucie Řehoříková, ale to nejtěžší čekalo na Radku Rubilinu. Ta naštěstí, stejně jako Dagmar Ostřanská měla zkušenost s krizovými situacemi v tomto teritoriu.
V současné době vede ČC Kyjev Tereza Soušková, která centrum převzala v době probíhajícího válečného konfliktu.
Významné osobnosti
Štěpán Rak, Joachim Dvořák, Jaroslav Rudiš, Karel Schwarzenberg, Ondřej Kobza, Kateřina Šedá, Tereza Swadoschova, Jiří Stejskal, Filip Remunda, Martin Dušek, Romana Rybenská, Jarmila Bilkovská, Jana Jánska Lonská, Mgr. Dalibor Levíček, Věra Palanová, Petr Čichoň, Yveta Ellerová, Ilona Polanská, Radovan Přikryl, Zdenka Benešová, Petruška Šustrová, Břetislav Rychlík, Karel Schwarzenberg, Ilona Polanská, Martin Sodomka, Alexej Sevruk, Jan Souček, Petra Pospěchová, Petr Kostrhun, Jan Plachý, Vojtěch Varyš, Markéta Hejkalová, Karel Škrabal, Šárka Svobodová, Jaroslav Sedlák, Tomáš Pastrňák, David Jan Žák, Petr Stančík, Igor Malijevský, Tereza Boučková, Kateřina Hédervári Tučková, Jakub Hradílek, Jiří Kunecký, Eliška Podzimková, Ivo Dokoupil, Irena Dousková, Tomáš Prokůpek, Tereza Semotamová, Barbora Antonová, Ivan Motýl, Petr Stančík, Eva Turnová, Radka Denemarková, Karol Sidon, Jiří Hájíček, Michail Ajvaz, Jindřich Krippner, Robert Forman, Michal Princ, Viktor Dořičák, Marcela Kučová, Barbora Zmeková, Ivo Návrat, Zbyněk Linhart, Zbyněk Baladrán, Daniel Konrád, Stanislav Abrahám, Dmitrij Rubinštejn, Jiří Stejskal, Martina Pecková Černá, Robert Kusmierski, Marek Pokorný, Michal Dočekal, Galina Hausknechtová, Jan Burian, Martin Černý.
Good stories
Martin Reiner, spisovatel
(Knižní Arzenál 2017, MAČ 2017 ve Lvově)
„Je to ‚příběh‘, který letos vyprávím pořád dokola, bezmála na potkání. Na Ukrajinu jsem se tak vrátil po třiceti letech, když mi letos vyšla v ukrajinském překladu knížka Jeden z milionu. V květnu jsem četl na knižním veletrhu Arsenal, koncem července jsem byl hostem Měsíce autorského čtení ve Lvově. A musím hned předeslat, že ‚pomajdanská‘ Ukrajina má tady u nás, v Brně, velmi dobrou pověst; jistě i proto, že šéfkou Českého centra je Brňačka Lucka Řehoříková. Současná Ukrajina je veliké a milé překvapení... a já přeju jí i nám, aby jí tahle tvůrčí energie vydržela.“
Radovan Auer, ředitel veletrhu Svět knihy
(Knižní Arzenál 2018)
„Návštěva veletrhu Knižní Arsenal v Kyjevě mne v mnoha ohledech pozitivně překvapila. Organizace ze strany Českého centra i pořadatelů dokonalá, akce na vysoké kulturní i společenské úrovni, desítky tisíc lidí, co přišly ne za slevami, ale za knihami a autory. A Kyjev? Kyjev je živá EVROPSKÁ metropole, kde se snoubí bohatá historie s až překotným rozvojem. Vím, že Ukrajina má řadu problémů, že musí ještě překonat spoustu dětských nemocí ruskosovětského typu, ale v mnoha ohledech mi Kyjev i Knižní arsenál připomínal dobu po Sametové revoluci u nás. Dobu sice divokou, až šílenou, konvencemi nespoutanou, ale dobu entuziasmu, dobu víry v ideály, hrdosti na vlastní zemi a důvěru ve vlastní schopnosti. To všechno mi teď v České republice hodně chybí, jsem rád, že jsem si to v Kyjevě mohl připomenout. Určitě se budu rád vracet, ostatně už jsem oznámil přítelkyni, že na příští eurovíkend nepojedeme do Londýna nebo Paříže, ale do Kyjeva.“
Adam Ernest, herec
(Divadelní projekt „Dialog bez hranic“, 2019)
„Předně bych rád i touto cestou Českému centru poděkoval. Bez podpory této instituce by náš projekt ‚Dialog bez hranic‘ nemohl být realizován. A to by, myslím si, byla pro obě zúčastněné strany velká škoda.“