Založení Českého centra Paříž
Francie
České centrum Paříž (ČC) bylo otevřeno v roce 1997. Konkurzem na historicky první ředitelku nově vzniklého centra, sídlícího na jedné z nejprestižnějších adres vůbec, prošla vítězně Lucie Svobodová. Slavnostního zahájení se zúčastnily první dámy obou států, paní Dagmar Havlová a paní Bernardette Chiracová.
Prostory
České centrum sídlí na adrese Rue Bonaparte č. 18 v 6. obvodu, kde v letech 1916–1918 sídlila Česká a posléze Československá Národní rada v čele s Edvardem Benešem. Již za první světové války zde měla své sídlo Masarykova prozatímní vláda a později konzulát. Než byla předána k užívání Českému centru, musela budova projít náročnou a kompletní rekonstrukcí. Autorem této přestavby, jež proběhla v letech 1992–1996, je architekt Zdeněk Zavřel.
Historická budova stojí uprostřed Latinské čtvrti blízko Seiny, galerie Musee d´Orsay, katedrály Notre Dame, boulevardu Saint-Germaine a řady dalších pamětihodností. Avšak stav předního domu na rue Bonaparte vykazoval již takové konstrukční závady, že bylo nutné ho s výjimkou chráněné uliční fasády strhnout. Na místě původně nájemního domu tak mohl vzniknout objekt, který svými vnitřními dispozicemi plně odpovídá potřebám reprezentace státu a navazování kontaktů české kultury s francouzskými návštěvníky.
V přízemí se nachází recepce a informační prostory, převýšené piano nobile obsahuje hlavní sál s variabilní společenskou, koncertní i výstavní funkcí, veřejně přístupná je i knihovna ve druhém patře, zatímco poslední dvě podlaží jsou administrativní. Klenuté sklepy byly využity pro hudební klub.
Velmi efektně zafungovala proměna uličních oken v přízemí, kdy úplně vtahují pohled kolemjdoucích do nitra budovy. Ani interiérový design nebyl ponechán náhodě. Autory nábytkových sestav se stali I. Kroupa a J. Mádr, a i když by se mohlo zdát, že estetika dominuje nad funkčností, dotvářejí interiér se střízlivou elegancí. Ta je ostatně základním rysem celé stavby.
Dnes České centrum svým návštěvníkům nabízí pravidelné výstavy, koncerty (zejména klasické hudby), přednášky a filmové projekce. Proslulé jsou tradiční páteční jazzové večery právě ve sklepních prostorách Českého centra.
Kulturní program
Francie byla odjakživa zemí, kde vysoký standard kultury národa je něco, co mají Francouzi ve své DNA. A proto i kultury jiných států přijímají kladně. České centrum za celou dobu svého působení, i vzhledem ke společné historii, uspořádalo stovky divácky i mediálně úspěšných akcí, a to nejen v Paříži.
Zakládající ředitelka Lucie Svobodová představila v Paříži řadu kvalitních českých hudebníků, výtvarníků, filmařů, fotografů, spisovatelů a dalších umělců. Nastartovala činnost Českého centra Paříž, jak nejlépe to u začínajícího centra šlo.
Střídajícím ředitelem Českého centra Paříž, který jako jediný tento post získal hned dvakrát, se stal Michael Wellner Pospíšil. Přečtěte si o jeho životě ve Francii, o tom, jak se dostal k práci pro Česká centra, ale i o obrovské konkurenci.
Michael W. Pospíšil na ČC Paříž slavil s většinou akcí řadu úspěchů. U příležitosti oslav 30. výročí Charty 77 si České centrum připravilo řadu vzpomínkových akcí, převážně ze společenskovědních oborů. Profesor Jacques Rupnik společně s odborníky a pamětníky se zúčastnil diskuze na téma Charta 77, její vznik a vliv na historický vývoj a směřování tehdejšího Československa.
V katedrále Notre Dame v Paříži odsloužil pařížský arcibiskup André Vingt-Trois spolu s pražským biskupem Václavem Malým mši u příležitosti česko-francouzských vztahů a tohoto významného výročí.
V roce 2003 založil ředitel M. W. Pospíšil mezinárodní jazzový festival Jazzycolors. Ten je v současnosti již organizován organizací FICEP (Forum zahraničních kulturních středisek v Paříži). Hlavní ideou festivalu je spojení kulturních center se zájmem o jazz, která chtějí nabídnout francouzskému publiku stále kvalitní, originální a nová jazzová vystoupení. Mezi české hudebníky, kteří se festivalu účastnili patří Vertigo Quintet, Milan Svoboda kvartet nebo Ondřej Konrád.
O festivalu si můžete přečíst více v on-line deníku Le Monde.
Noc literatury – 2009 ČC Paříž uspořádalo večer s Boženou Němcovou ve sklepení budovy ve stylu literární kavárny. V rámci této první Noci literatury se četla Babička, kterou přeložila Eurydice Antolin a byla posléze vydána nakladatelství Zoe v edici velkých světových klasiků.
ČC Paříž se pravidelně účastnilo prestižní mezinárodního veletrh PARIS PHOTO, zabývající se fotografií. Michael W. Pospíšil pro tento veletrh objevoval středoevropskou fotografickou scénu.
Jeho vášeň pro fotografii přivedla do Paříže celou spoustu známých i méně známých českých fotografů. Mimo jiné i výstavu Little Hanoi, která mapuje vietnamskou komunitu v České republice. Výstava byla součástí tematického projektu Etnické menšiny v České republice. Jeho součástí byla i diskuze s Michaelem Kocábem a koncert romské kapely Mário Bihári a Bachtale.
Tým Českého centra se rovněž spojil s Divadlem bratří Formanů a společně vytvořili projekt České centrum obludární, který obsahoval výstavu v Českém centru a představení Obludárium na pařížských Champs-Elysées ve spolupráci s divadlem Rond-Point.
Ani to nejdůležitější čím se Paříž proslavila, nemohlo zůstat Českým centrem nepovšimnuté. Výstava MODE.CZ: České kolekce v černé komoře byla v roce 2013 představena francouzskému publiku. Expozice představující českou módu se konala v proslulé pařížské čtvrti Saint-Germain-des-Prés, v centru luxusních obchodů nejdůležitějších módních značek. Projekt představoval českou návrhářskou elitu očima francouzských fotografů ze spolku Collectif 5.6. Své modely prezentoval například Jakub Polanka, Kateřina Geislerová, Miroslav Sabo či Pavel Brejcha.
Když v roce 2009 nastoupil do čela ČC Paříž Martin Jan Bonhard, čekal ho nelehký úkol v podání výročí 20 let od sametové revoluce a prvního předsednictví v Radě EU. U této příležitosti si ČC Paříž pod jeho vedením připravilo řadu skvělých akcí. Paříž tak byla svědkem například Festivalu osmiček, což byl projekt u příležitosti „Osmičkových výročí“, ale i Les anées 68: Cinema + Politique – mezinárodního filmového festivalu či výstavy fotografií Franze Goesse Československé jaro. Projekty roku 2009 zastřešoval tzv. Après ’89 – celoroční festival mapující český post-komunistický kontext z hlediska kulturního, politického a společenského.
České centrum představilo svou činnost i za hranicemi Paříže v rámci festivalu Lille 3000 – Europe XXL. V rámci programu tohoto festivalu odprezentovalo výběr z českého divadla, výtvarného umění, hudby a designu.
Velký úspěch mimo hlavní město zaznamenala výstava Praha objektivem tajné policie, kterou ČC Paříž přivezlo na mezinárodní festival Villeneueve do Avignonu spolu s výstavou Bohdana Holomíčka. Vernisáž se uskutečnila za účasti tehdejší velvyslankyně ČR ve Francii Marie Chatardové, ředitele festivalu Villeneueve en scene Frederica poty a Štěpána Černouška z Ústavu pro studium totalitních režimů.
Filmový festival Czech-in pro český film věnovaný nové české kinematografii patřil rovněž k highlightům roku 2009 a potvrdila to i účast přední české herečky Anny Geislerové, která celý festival zahajovala. Festival získal na oblibě a dnes je již osvědčenou značkou.
Když Martin Jan Bonhard přivezl do Paříže první francouzskou retrospektivu filmů českého surrealisty a fenoména animovaného filmu Jana Švankmajera, byl to opravdový mediální úspěch. Jméno tohoto génia české animace zná celý svět a jeho filmy se pravidelně objevují ve všech žebříčcích nejlepších filmů celé historie. V prestižních prostorách pařížského Forum des Images se uskutečnila retrospektiva za osobní přítomnosti Jana Švankmajera.
Stejným fenoménem, ale ve světě designu a užitého umění, byla Libuše Niklová. Její práce z šedesátých let jsou dnes již legendární. I proto stejný úspěch jako ten Švankmajerův, zaznamenala dvojvýstava Libuše Niklová – Plastique ludique + Petr Nikl – Dialog s maminkou.
Zvláštní týden Pražského jara v Českém centru Paříž – Pražské jaro bylo, je a bude vděčné téma pro každé České centrum kdekoliv na světě. České centrum Paříž nabídlo speciální týden, s filmovou projekcí, debatou a několika koncerty. (Pot a slzy Pražského jara, Pražské jaro-mezinárodní hudební festival, setkání s ředitelem festivalu Romanem Bělorem, David Dorůžka Trio, Varhanní recitál Pavla Černého…)
Dalším velkým projektem byla výstava Přesahy. Ta byla určitými „Ozvěnami pražského Quadriennale“. K vidění byla díla 13 českých současných umělců, scénografických tvůrců pro prostor mimo divadlo a naopak díla tvůrců mimo divadelních pro scénografii. V rámci doprovodného programu zazněl koncert kapely Republic of Two.
Souborná výstava česko-irácké malířky Sausen Mustafova žijící již dvacet let ve Francii. Sausen Mustafova se prostřednictvím svých obrazů zabývá problematikou původu stejně jako otázkou identity, pro ni velmi palčivou a mnohoznačnou.
Po Martinu Bonhardovi se vrací na post ředitele Michael Pospíšil, jehož působení bylo již shrnuto výše. Z posledního výběrového řízení vzešel nový ředitel Jiří Hnilica.
Se zatím posledním ředitelem Jiřím Hnilicou skočilo České centrum stejně jako s Martinem J. Bonhardem přímo do oslav stého výročí založení republiky a českého předsednictví v Radě EU, tentokrát v pořadí druhého.
Česko-francouzský street art – v rámci tohoto projektu si Česko a Francie připomněly významná výročí, přičemž řadu z těchto historických mezníků prožívaly oba státy společně. Zastupitelský úřad ČR proto nabídl plochu svého plotu mladým výtvarníkům z obou zemí, aby vyjádřili, co jim historická data dnes říkají.
llustrovaná nástěnná časová osa 1918–2018 v prostoru schodiště ParisPrague jazz clubu. Tento dnes již ikonický pařížský jazzový klub dal vzniknout nástěnné malbě 2 ikon české ilustrace. Dílem umělců Davida Böhma & Jiřího Franty byla ilustrovaná časová osa, která obecenstvo hravou formou seznámila s významnými historickými, kulturními, vědeckými i sportovními událostmi od vzniku Československa do dnešní doby. Časovou osu dne 21. 3. 2018 slavnostně odhalil historik a politolog Jacques Rupnik.
100 let českého designu (7. 6.–31. 9. 2018) Design je fenoménem, který intenzivně reflektuje společenské a politické pohyby doby. Při příležitosti oslav 100. výročí založení Československa se naskytla příležitost podívat se na stoleté období ČSR a českého státu z pohledu designu.
V roce 2018 se na oficiálním programu PARIS PHOTO a Photo Saint-Germain objevila unikátní výstava Josef Sudek: Topografie sutin: Praha 1945, která nezůstala nepovšimnuta francouzskými médii a zaznamenala obrovský úspěch i mezi místními návštěvníky výstavy.
Zmínit musíme i řadu úspěšných prezentací českých krajům. Za všechny alespoň:
Jihomoravský kraj
Hlavní město Praha
Kraj Vysočina – v rámci výstavy předního českého výtvarníka Emanuela Ranného za přítomnosti autora, J. E. Velvyslankyně ČR ve Francii Marie Chatardové a hejtmana Kraje Vysočina Jiřího Běhounka. Akce byla pořádána ve spolupráci s Krajem Vysočina a s agenturou CzechTourism.
Vedení Českého centra Paříž
V letech 1997–2000 byla ředitelkou diplomatka a bývalá spolupracovnice Václava Havla Lucie Svobodová; v letech 2000–2007 dokumentarista, bývalý dětský herec a fotograf Michael W. Pospíšil; v letech byla pověřenou řízením programová ředitelka ČC Paříž Jitka de Préval; v letech 2008–2012 byl ředitelem Martin J. Bonhard, který byl zároveň ředitelem Fóra zahraničních kulturních institutů v Paříži; v letech 2012–2016 opět Michael W. Pospíšil; v letech 2012 a 2016–2017 byl pověřeným řízením Jean-Gaspard Páleníček; od roku 2018 je ředitelem Jiří Hnilica.
Významní hosté
Jana Boková, David Böhm, Jiří Franta, Anna Geislerová, Tereza Hradilková, Petr Kopal, Vladimír Merta, Plastic People of the Universe, Bela Schenková, Joska Skalník, Olga Sommerová, Jan Švankmajer, Josef Tomšej, Jáchym Topol, Helena Třeštíková, Jaroslav Anděl, Jakub Berdych, Petr Blažek, Tereza Brdečková, David Böhm, Stanislav Dvořák, Petra Dočekalová, Jiří Franta, Anna Freimanová, Jiří Gruntorád, Otto Hejnic, Lukáš Hofmann, Tereza Hradilková, Iva Janžurová, Libuše Jarcovjáková, Václav Kadrnka, David Kořínek, Danica Kovářová, Tomáš Liška, Lucie Lomová, Vojtěch Mašek, Galina Miklínová, Květa Pacovská, Michal Rataj, Luděk Rathouský, Roman Rejhold, Jaroslav Rudiš, Rudolf Samohejl, Aleš Seifert, Olga Sommerová, Markéta Stránská Milan Šindelka, Filip Šlapal, Kateřina Štroblová, Josef Tomšej, Alžběta Vlčková, Ondřej Vyhnánek