Založení Českého centra Sofie
Bulharsko
České centrum (ČC) Sofie je nejstarší českou institucí svého druhu v zahraničí a rovněž patří k nejdéle působícím zahraničním kulturním organizacím v Bulharsku. Jeho historie sahá do roku 1949, kdy v rámci mezivládní československo-bulharské kulturní dohody (1947) a na základě protokolu (1948) byly dne 5. května 1949 otevřeny reprezentační prodejny kulturního zboží – v Sofii Československá tvorba Orbis na ulici Rakovski č. p. 100 a v Praze Bulharská tvorba.
Postupem času se měnil jak obsah činnosti, tak i názvy: Československé kulturní středisko, Československé kulturní a informační středisko, Československé kulturní a informační středisko ČSFR, České centrum Sofie.
Prostory
Budova ČC Sofie se nachází na jedné z nejhlavnějších sofijských ulic v zástavě z první poloviny 20. století.
Na přelomu let 1951/1952 proběhla rekonstrukce budovy, došlo k nástavbě dalších podlaží, byla rozšířena plocha reprezentační prodejny, vybudována výstavní síň, kinosál i knihovna s čítárnou.
V polovině 70. let, kdy středisko přešlo z rezortu Ministerstva kultury pod Ministerstvo zahraničních věcí, prošla budova druhou rekonstrukcí.
V letech 1996–1997 byla provedena další rekonstrukce budovy, která výrazně změnila vzhled budovy i její interiér. Byla rozšířena knihovna a potřebám centra byl přizpůsoben i víceúčelový sál.
Ve druhé polovině roku 2006 došlo v budově k zásadním změnám. Knihovna byla přestěhována z přízemí do druhého patra a na jejím místě byl vytvořen nový atraktivní výstavní prostor „Café Galerie Praga“ s restaurací. Sál na konci přízemního podlaží se proměnil ve Fialový salón.
V letech 2010–2011 se provozu centra dotýkaly provozními problémy spojené s požárem v budově v červnu 2010.
V roce 2019 oslavilo České centrum Sofie 70 let od svého založení a i přes některá nepříznivá období stále zůstává na stejné adrese, ul. Rakovski 100, jako v roce 1949.
Kulturní program
V roce 1952, tehdy už Československé kulturní středisko, začalo rozvíjet rozsáhlejší kulturní a osvětovou činnost, a to i mimo Sofii. Konala se filmová promítání, přednášky i komplexní akce v různých regionech Bulharska, důraz byl kladen také informační činnost, vydával se bulletin Vesti ot Čechoslovakija (Zprávy z Československa), později časopis Československo. Mimořádnému zájmu se koncem 60. let těšila filmová promítání, v letech 1970–72 byly hitem literární večery, ze kterých se zrodilo legendární představení Čapkových pohádek. Povídání s Karlem Čapkem se stala jednou z nejpopulárnějších původních inscenací, s reprízami na scéně Sofijské univerzity, byla představena i na divadelním festivalu v Berlíně a uvedena v Praze.
V polovině 70. let byly programové akce zaměřeny na osvětu, lidové tradice, literaturu a hudební akce.
V 80. letech byly populární jazykové kurzy, koncerty, besedy s českými a slovenskými spisovateli a básníky, konaly se také Dny československé kultury v různých částech Bulharska. Knihovna s čítárnou měla široký okruh pravidelných návštěvníků, k dispozici byla nejen bohatá nabídka beletrie a odborné literatury, ale také noviny a časopisy. Rovněž prodejna střediska s rozmanitým sortimentem, především kulturní povahy, patřila k nejznámějším v Sofii.
Devadesátá léta probíhala ve znamení výrazných změn. Začátkem roku 1993, po rozdělení Československa, vzniklo České centrum. Jeho činnost vychází z celkové koncepce sítě Českých center, která se odvíjí od zahraniční politiky Česka a prezentace státu v zahraničí. Kromě programových akcí z oblasti kultury a vzdělávání, poskytování všeobecných informací o Česku byla činnost rozšířena také o aktivity na podporu vnějších ekonomických vztahů, českého exportu a cestovního ruchu. České centrum Sofie začalo rozšiřovat spolupráci s bulharskými organizacemi a zahraničními kulturními instituty, mezinárodními festivaly, krajanskými organizacemi, bohemisty, absolventy českých vysokých škol aj. Začal vycházet bulletin Češka informacionna panorama. Centrum zastavilo obchodní činnost a reprezentační prodejna byla zrušena.
V dubnu 1998 byla slavnostně otevřena nově zrekonstruovaná budova Českého centra, a to za účasti ministra zahraničních věcí ČR Jaroslava Šedivého. První akcí byla rozsáhlá výstava Adolfa Borna. V prostorné knihovně bylo nyní možné kromě výpůjček knih, novin a časopisů také sledovat program České televize. Víceúčelový sál sloužil nejen jako výstavní prostor, ale konaly se tu nejrůznější akce, včetně prezentací českých firem. Byl založen Klub českých podnikatelů v Bulharsku.
K prvkům, které ovlivnily činnost ČC Sofie na začátku nového tisíciletí, byla příprava České republiky na vstup do Evropské unie. Rozsah programových akcí sice odpovídal předchozímu období, ale objevily se i některé novinky – ČC bylo iniciátorem jedné z největších akcí roku v Sofii – festivalu EUROJAZZ 2001, který byl připraven ve spolupráci se zahraničními kulturními instituty v Sofii a Radiem Jazz FM. Podílelo se i na dalších významných společných iniciativách, např. na mezinárodním operním večeru, na iniciativách k Evropskému roku jazyků s rozsáhlou akcí Autobus evropských jazyků a vydáním informačního bulletinu zúčastněných zemí. Pravidelný pořad Videoklub prezentoval české filmové umění.
V roce 2004, kdy Česko vstoupilo do EU, oslavilo České centrum své 55. výročí. Uskutečnil se společný slavnostní koncert deseti nových zemí EU. Poprvé proběhl literární maraton Nonstop čtení, jehož ústředním tématem byly sousedské vztahy. Výraznější místo v programu centra zaujímaly aktivity na propagaci českého jazyka a literatury, stimulování zájemců o studium v Česku. Připravovaly se speciální pořady pro studenty češtiny, probíhaly prezentace bulharských překladů české prózy a poezie, přednášky a besedy, videoprojekce českých filmů v původním znění pro bohemisty, krajany a další zájemce o český jazyk.
Důležitou formou zahrnutou do programu centra v dalším období bylo zahájení aktivního dialogu s mladými lidmi, kterým byla nabídnuta možnost uplatnění jejich návrhů při přípravě akcí a jejich spoluvytváření. Do programu centra zařazeny nové pořady – např. pravidelné jazzové Čtvrtky ve Fialovém salónu, filmové středy We, you, they on Wednesday, pořad Prostor pro mladé.
V oblasti podpory vnějších ekonomických vztahů se po založení pobočky Czech Trade v Sofii centrum zaměřilo na poskytování prvotní informace a kontaktních údajů.
V roce 2009, kdy centrum slavilo 60. výročí působení v Bulharsku, bylo zároveň vhodnou příležitostí k prezentaci Česka jeho první předsednictví v Radě EU. ČC spolupracovalo na mezinárodních akcích pořádaných místními organizacemi, k novým pořadům přibyly diskusní večery o významných momentech z českého hudebního života, prezentace předních českých režisérů dokumentárního filmu, pokračovaly literární akce s prezentací bulharských vydání českých knih, koncerty českých kapel jazzové scény, výstavy byly koncipovány tak, aby ukázaly současné tendence především ve fotografii v Česku aj.
V současné době je České centrum Sofie jednou z nejaktivnějších zahraničních institucí v zemi svého působení. Je významným kulturním a společenským střediskem, předkládá pestrou a kvalitní programovou nabídku, zařazuje nové náměty a pořady, které odrážejí to nejlepší ze současné české kultury. Důraz je kladen na aktivní komunikaci s místní veřejností a médii, na rozšiřování činnosti na jednotlivé regiony, zainteresování mladé generace aj.
Partnerství s ostatními zahraničními kulturními instituty v Sofii, se skupinou EUNIC, s místními organizacemi a festivaly mezinárodního významu, ale také spolupráce s českým zastupitelským úřadem v Sofii přispívá k bohatému kulturnímu dialogu. Spolupracuje také s bohemisty, krajany a příznivci Česka, organizuje vlastní kurzy českého jazyka s možností složení certifikované zkoušky.
K všeobecně oblíbeným aktivitám Českého centra Sofie patří představování českého designu, výrazná propagace scénického umění, podpora literatury, vytváření otevřené a funkční platformy pro výměnu zkušeností a názorů a pro realizaci společných projektů v oblasti divadla, architektury a urbanismu, výtvarného umění, živého a site specific umění aj. Řada aktivit se díky dobré spolupráci s partnery stává událostí.
Zde si můžete přečíst rozhovor s paní Annou Staevskou, která v Českém centru Sofie pracovala přes 40 let. Autory rozhovoru jsou Kiril Christov a Tereza Lančová.
Jedním z dlouhodobých projektů Českého centra Sofie je Noc literatury, která se zde pořádá od roku 2012, a to pod hlavičkou sdružení evropských kulturních institutů EUNIC. V roce 2023 se bude konat již 12. ročník a aktuálně se jí účastní přes 20 partnerů ve 21 bulharských městech.
Vedení Českého centra Sofie
V letech 1949–2023 v Českém centru Sofie působili tito ředitelé a ředitelky:
Antonín Hlava, Josef Šmidt, Vladimír Smrž, Josef Šmidt (druhý mandát), Josef Koliha, Tomáš Topolský, Miloš Vojta, Valentin Gába, Michal Kolcún, Milan Zubek, Rudolf Turňa, Jiří Macek, Ľubomír Golian a Jiří Vyhlíd. Prvním novodobým ředitelem ČC Sofie Rudolf Sedláček, následovali Aleš Benda, Vlasta Ransdorfová, Michael W. Pospíšil, Alena Ungrová, Kateřina Churtajeva, Dagmar Ostřanská a v současné době vede centrum Radka Rubilina.
Doc. MgA. Petr Koliha nám poslal cenné informace o působení svého otce, výše zmíněného Josefa Kolihy, v Československých kulturních a informačních střediscích v Berlíně a Sofii. Jelikož se jedná o ucelený příběh, dovolte, abychom Vám jej představili celý včetně období, která se netýkají působení v Sofii.
„Můj otec Josef Koliha (1924-2000), po válce vystudovaný kunsthistorik, poté co působil v nakladatelství ORBIS se pak jako ředitel vývoje podílel na formování podniku Textilní tvorba (později ÚBOK), dostává v roce 1955 příležitost vybudovat a otevřít Dům československé kultury, později Československé kulturní a informační středisko v Berlíně na ulici Friedrichstraße. Středisko vzniklo v době, kdy ještě nestála Berlínská zeď, a to ve východním sektoru rozděleného Berlína. Středisko se stalo výkladní skříní tehdejší československé kultury, designu, textilu, skla, uměleckého průmyslu, literatury, hudby, fotografie, loutkového filmu a filmu obecně etc. Celá tato doba byla „těhotná“ blížícím se EXPO 58 v Bruselu. V budově ve tvaru přízemního pavilonu se zahradou a výhledem na řeku Sprévu byla i prodejna uměleckých užitných předmětů, kulturní sál, knihovna. Josef Koliha přizval k úpravě interiéru této budovy architektonické studio Cubr, Pokorný, Hrubý (projektovali náš pavilon a restauraci na EXPU 58). Středisko se stalo cílem tehdy řady uměleckých osobností.
Josef Koliha odchází v roce 1959 do Prahy, kde v první polovině šedesátých let vede redakci zábavy v Československé televizi (GŘ Pelikán). Zde stojí u slavné éry prvních písničkových klipů Karla Gotta, Waldemara Matušky a dalších.
V roce 1966 pak nastupuje jako ředitel do našeho kulturního střediska v Sofii. Zde opět provádí interiérovou přestavbu za účasti studia Cubr, Pokorný, Hrubý. Druhá polovina šedesátých let byla nabita uvolňující se atmosférou Pražského jara. V té době se Josef Koliha zasloužil vedle řady dalších aktivit (výstavy, setkávání literátů, vážná hudba etc.), především uvedením a představením filmů Československé nové vlny bulharskému publiku. O tyto projekce byl tehdy mimořádný zájem.
Ze Sofie odešel v roce 1970 na počátku normalizace a zde začaly i jeho osobní problémy. Po krátkém působení jako šéfredaktor časopisu o bytové kultuře Domov, velice rychle pohasla možnost dalšího uplatnění a začíná pracovat v podniku Restaurace a jídelny, kde se živí jako pomocná síla a myje nádobí.“
Významné osobnosti
Jan Žamboch, Alice Klouzková, Johana Švarcová, Jaromír Honzák, Dana Kyndrová, Dan Trantina, Petr Motyčka, Martin Reiner, Zbyněk Baladrán, Jan Novák, Ondřej Hrab, Studio Dechem, Josef Tomšej, Losers, Lída Holá, Julie Nekova Nováková, Marek Steyer, Martin Čech, Miloš Rejsek, Jiří Hradil, Václav Girsa, Edith Jeřábková, Martin Polák, Lukáš Jasanský, Petr Jedlička, Divadlo Na zábradlí, Kateřina Rudčenková, Jindřich Štreit, Jiří Kubíček, Monika Načeva, Tomáš Gööz, Alex Limburg, Petr Michálek, Daniel Raček, Eliška Vavříková, Eduard Prokhasko, Viliam Dočolomanský, Marcel Bárta, Emil Leeger, Minh Hieu Nguyen, Hana Varadzinová, Anna Gromanová, Jun Wan Kim, Olda Smysl, Lucia Škandíková, Felice Ross, Erik Bartoš, Jiří Kovanda, Andrea Tachezy, Lyuben Petrov, Jitka Čechová, Jitka Hosprová, Adam Gebrian, Rafani, Tereza Sikorová, Tomáš Makovský, Pavel Horáček, Kateřina Šedá, Martin Talaga, Tereza Boučková, Vladimír Merta, Petr Placák, Václav Bělohradský, Marek Wollner, Alžběta Ambrožová, Matouš Hartman, David Kabzan, Alena Mornštajnová, Lenka Sárová Malíská, Václav Marhoul, Dorota Barová, Miroslav Chyška, David Böhm, Jiří Franta, Milan Pekař, Bára Prášilová, Lukáš Jabůrek