Založení Českého centra Tokio
Japonsko
České centrum (ČC) Tokio bylo založeno v roce 2006 a ve své době bylo prvním v Asii a v pořadí dvaadvacátým Českým centrem. Tak jako ostatní, i v zemi vycházejícího slunce mělo propagovat Česko a jeho kulturu, podobně jako tomu je v evropských zemích či USA.
Slavnostního zahájení, které se konalo 31. 10. 2006 na Velvyslanectví České republiky v Tokiu, se zúčastnil velvyslanec ČR Jaromír Novotný, tehdejší generální ředitel Českých center Jaroslav Kantůrek, filmový režisér Jan Hřebejk, harfenistka Jana Boušková a ředitel agentury CzechTourism v Tokiu Shigeo Okinaka.
Prostory
ČC Tokio sdílí od svého založení prostory s českou ambasádou v Tokiu. České centrum dostalo k dispozici kancelář, 3 učebny pro výuku češtiny a malý výstavní sál. Může využívat i moderně vybavený multimediální výstavní sál v suterénu budovy, informační středisko a recepci v přízemí či knihovnu s videotékou.
Budova zastupitelského úřadu postavená v letech 1975–1977 je ve světovém kontextu českých ambasád naprostým unikátem. Ambasáda samotná je typickou brutalistní architekturou s prvky českého bruselského stylu. Vznikla podle návrhu architektů Jiřího Loudy a Ivana Skály, za spolupráce M. Kvíze a K. Kotrbové. Tvůrci vyhráli architektonickou soutěž už v roce 1968, avšak k realizaci bylo přistoupeno až o mnoho let později. Dlouho se totiž zpracovávala potřebná projektová dokumentace, povolení místních úřadů a bylo nutné provést výběr zhotovitele mezi japonskými stavebními firmami.
Na přípravném projektu se podílel také japonský ateliér Antonína Raymonda, českého architekta dlouhodobě žijícího právě v Japonsku v letech 1948–1973. Raymond je považován za zakladatele moderní japonské architektury. Více se o tomto fenomenálním a světově uznávaném odborníkovi můžete dozvědět zde.
Výslednou práci, která patří mezi skvosty československé brutalistní architektury, tvoří devítipodlažní a pětipodlažní sekce. Ty se skládají z několika vzájemně technicky, dispozičně a provozně propojených částí. Konstrukčně se jedná o železobetonový skelet s vloženými nosnými stěnami, založený na pilotech a železobetonové desce.
Zajímavou tradicí, která se zachovala na ambasádě, je předávání křišťálového poháru vítězi sumo. Skleněný pohár z českého skla se předává z rukou českého velvyslance vítězi čtrnáctidenního mistrovství v zápase sumo již od roku 1970. Finále a předávání cen sleduje pravidelně téměř celé Japonsko, což zajišťuje i skvělou reklamu pro české skláře a může být podnětem pro řadu Japonců zakoupit jeden z našich největších vývozních artiklů. Jeden takový pohár, vážící 14 kilogramů, je k vidění i v prostorách ČC Tokio.
Kulturní program
První významnou akcí, kterou České centrum Tokio uspořádalo, byl Filmový festival českých filmů v Jokohamě v roce 2006. Následně se centrum zaměřilo na výstavu děl Jana Švankmajera, která prezentovala jeho koláže inspirované Alenkou v říši divů a Alenkou v říši za zrcadlem. Švankmajer sám centrum navštívil několikrát.
V roce 2010 spolupracovalo ČC Tokio s Českou televizí na natáčení pořadu Šumné stopy, jenž se věnoval českým architektům působícím v Japonsku, včetně Jana Letzela, Antonína Raymonda, Bedřicha Feuersteina a Jana Josefa Švagra. O rok později se uskutečnil první ročník soutěže Cena Antonína Raymonda pro studenty architektury. Zde je možné zhlédnout část Šumných stop týkající se právě brutalistní budovy zastupitelského úřadu ČR, ve které sídlí i České centrum. Zajímavým momentem těchto Šumných stop je i skutečnost, že jedním z protagonistů japonské série byl tehdejší ředitel ČC Tokio Petr Holý.
Významnou událostí za posledních 10 let byla bezpochyby také výstava Slovanská epopej Alfonse Muchy v rámci Roku české kultury v Japonsku 2017, na níž České centrum spolupracovalo a která během 3 měsíců zaznamenala rekordní návštěvnost roku, a to cca 660 000 návštěvníků.
V roce 2018 České centrum poctila návštěvou výstavy Sto let s překlady Karla Čapka japonská císařovna Mičiko. Během prohlídky výstavy ji doprovázeli ředitelka Památníku Karla Čapka Kristina Váňová, kurátor výstavy a asistent na Jissen Women’s University Lukáš Bruna a překladatel díla Karla Čapka do japonštiny Tatsuo Ishikawa z Senshu University. Při této příležitosti byla císařovně Mičiko předána busta Karla Čapka z tradičního karlovarského porcelánu a kniha Italské listy z roku 1926 s autorovým vlastnoručním podpisem. Obálku knihy navrhl autorův bratr Josef Čapek. Císařovna Mičiko se svěřila, že má dílo Karla Čapka velmi ráda a jeho pohádky jsou jí známy již od dětství.
K nejvýznamnějším projektům posledních deseti let lze zařadit rozsáhlou výstavu českých filmových plakátů v prestižním National Film Center tokijského muzea moderního umění MOMAT. V roce 2013 a 2014 putovala i do kjótského moderního umění MOMAK.
Co se týká dlouhodobějších projektů, České centrum Tokio iniciovalo v roce 2015 projekt Fakultní dětské nemocnice v Motole s názvem Můj Nový Život (fotografická výstava na téma dětské onkologie) a od té doby, až na výjimku covidového roku 2021, je ČC Tokio každoročně přizváno k účasti na Mezinárodním dni dětské onkologie pořádaném dětskými nemocnicemi a dalšími institucemi v Tokiu nebo Jokohamě, kde tento projekt prezentuje.
Za zmínku stojí i dlouhodobý projekt Soutěž v interpretaci české hudby, který byl zahájen v rámci kulturních akcí v roce 2003 a který převzalo pod své aktivity České centrum. V posledních letech byla soutěž vedle hry na klavír a operního zpěvu také rozšířena o obor hry na housle, a počet soutěžících každým rokem roste.
Stejně je to i u Soutěže v českém jazyce, na které ČC Tokio spolupracuje s velvyslanectvím ČR od svého založení a která bude v roce 2024 slavit taktéž své 30. výročí.
Vedení Českého centra Tokio
Prvním ředitelem centra byl japanolog, překladatel a pedagog Petr Holý, jehož ve funkci vystřídala v roce 2013 Eva Takamine a plynule navázala na práci svého předchůdce.
Významné české osobnosti
Pavel Šporcl, Jiří Mádl, Jana Boušková, Olga Sommerová, Jan Švankmajer, Jiří Strach, Emil Viklický, Kateřina Šedá nebo ikona českého sportu Věra Čáslavská, která je v Japonsku nesmírně populární. Za 17 let se zde vystřídalo několik tisíc delegátů z Česka.