Založení Českého centra Bratislava
Slovensko
V roce 1994 bylo u našich nejbližších sousedů otevřeno další České centrum. Bratislavskou pobočku otevřela první ředitelka Jiřina Hůlková.
Centrum zahájilo svou činnost velkolepým divadelním představením autorky Daniely Fišerové Náhlé neštěstí v režii renomované rozhlasové režisérky Hany Kofránkové. Dle dobových zpráv vyzněla tato komorní hra v interpretaci Bořivoje Navrátila a Johany Tesařové velmi působivě.
České centrum nastartovalo ve velkém stylu, ve kterém prezentuje českou kulturu svým někdejším krajanům dodnes.
Prostory
Původní České centrum Bratislava získalo svůj první azyl v roce 1995 v naprosto unikátním prostoru, v bývalém vysokoškolském klubu, tzv. V-klubu v budově Národního osvetového centra na náměstí SNP. Objekt, který navrhl architekt Miloš Chorvát v roce 1957 původně jako Dům umění a architektury, poskytoval prostory i pro činnost krajanských sdružení.
22. března 2001 se na Hviezdoslavově náměstí otevřela nová budova velvyslanectví ČR, kde nalezlo útočiště i České centrum. Slavnostního otevření se zúčastnil tehdejší ministr zahraničních věcí Jan Kavan.
V roce 2007 skončilo funkční období ředitelky Stanislavy Wanatowiczové Bartošové, která se tak stala historicky jedinou ředitelkou, která během svého vedení vedla jedno centrum a druhé zakládala. Po ní se vypsala již dvě výběrová řízení jak na Bratislavu, tak i na Košice.
Po těchto událostech, kdy České centrum v roce 2007 dostalo novou ředitelku, se rovněž dočkalo dalšího stěhování. ČC získalo prostory v historické budově v sousedství klarisek v centru města v ulici Na vršku 1. Z celého prvního poschodí budovy byl využíván menší sál s „předpokojem“, na opačné straně chodby byly k dispozici knihovna a kanceláře. Většina programů pro veřejnost se však konala v suterénu, kde byl stylový klenutý sklípek upraven na přednášky nebo koncerty pro přibližně 40 diváků.
Díky intervenci bývalého prezidenta Miloše Zemana se otevřel Český dům a pro jeho nové sídlo byl zvolen menší měšťanský dům z období renesance v Prepoštské ulici č. 6 v historickém centru Bratislavy. Jako památkově chráněný dům ze 17. století musel projít rozsáhlou a komplikovanou rekonstrukcí. Jeho původní funkčnost, kancelářský hub, se musela kompletně předělat a upravit pro potřeby kulturního institutu.
Nový interiér působí reprezentativně a minimalisticky, nechává vyniknout renesanční prvky budovy i nuance mobiliáře. Architekt věnoval primární pozornost klenutému stropnímu prostoru v přízemí, které se využívá pro více účelů.
Multifunkční sál je využíván pro společenské akce, výstavy, setkání či přednášky. U vstupní haly je menší shromažďovací prostor, místo pro prezentace a drobný prodej českých designových výrobků. Architekt dokonce navrhl malou „okenní galerii“, ve které může České centrum rovněž vystavovat své expozice. V podkroví se nachází další multifunkční sálek a kulturně společenský prostor.
Zajímavostí je vestavěný nábytek na recepci. Ten je navržen z perforovaného a zvlněného bílého plechu na ocelové rámové konstrukci společně s masivní deskou z běleného dubu.
V Českém domě nesmí chybět české tradiční výrobky, tudíž jak nábytek, tak i např. lustr pochází z dílny české firmy LUCIS. Ten je opravdovou dominantou uvítací haly a multifunkčního sálu, je to originální 3 metry dlouhý lustr z ocelových a foukaných trubek a foukaného opálového skla. Stejně tak i odlehčený designový nábytek v kancelářských prostorách je od značky MASTER & MASTER.
Český dům v současné době poskytuje zázemí nejen Českému centru, velvyslanectví České republiky, ale i CzechTourismu a krajanským spolkům.
Kulturní program
Rok 1995 byl pro obě strany hranice ještě stále otevřenou ranou, ale česká kultura byla a je na Slovensku přijímána jako vlastní. Jazyk nebylo třeba překládat a jako národy jsou si Češi ke Slovákům nejblíže.
Zakládající ředitelka otvírala České centrum divadelním představením souboru z pražské vinárny Viola a ještě ten samý měsíc přivezla Pražský komorní balet do Kulturního domu Istropolis. Bratislavské publikum si užilo koncerty Pražského komorního orchestru, ale i skupiny Buty a řady dalších. Zavedla v Českém centru pravidelné projekce českých filmů, otevřela knihovnu, pořádala setkání s autory, prezentace českých nakladatelství i překlady českých knih.
Velký úspěch zaznamenali zábavné pořady s Miroslavem Horníčkem, vzpomínkové večery na Zdeňka Košlera a Václava Talicha nebo besedy s tvůrci jako např. Libor Pešek, Ivana Landová či Ctirad Kohoutek.
Devadesátá léta neopomněla ani na výtvarné umění. Výstavy se konaly převážně mimo prostory Českého centra. V těchto letech mělo České centrum ještě za úkol dělat i proexportní politiku, určitá míra byla věnována i tomuto segmentu.
S přelomem tisíciletí přichází i další projekty a výstavy. České centrum se stává zavedenou značkou a zve na Slovensko řadu významných umělců. Stanislava Wanatowiczová Bartošová přinesla do Bratislavy další známé osobnosti, umělce a projekty. Mediální i divácký ohlas zaznamenaly například výstava o divadelním režisérovi, scénáristovi a uměleckém šéfovi Divadla Na Zábradlí Petru Léblovi, která byla připravena k jeho nedožitým čtyřicátinám. Výstava byla součástí rozsáhlé expozice o slovenském profesionálním divadle, které bylo celoživotně propojeno s tím českým.
„Představili jsme i Knihovnu Václava Havla, kterou přijel představit pan Vilém Prečan, historik, který sestavil první publikaci, kterou Knihovna Václava Havla vydala. Zájem veřejnosti byl obrovský,“ řekla ředitelka centra v rozhovoru pro Radio Prague International ze dne 16. 3. 2005.
Návštěvníci ocenili i literární večer věnovaný prvnímu prezidentovi společného státu Tomáši G. Masarykovi. Literatura jako taková měla a doposud má celkově velký ohlas. Čeští autoři, publicisté nebo dramatici rádi jezdili na setkání se slovenskými čtenáři. V těchto letech na Slovensko často mířili například Milan Uhde, Michal Viewegh, Jáchym Topol, Ludvík Vaculík či Květa Legátová.
„Samozřejmě ta česká přítomnost je tu velice silná, to nelze popírat. Ale přesto je tady pořád ještě veliký prostor pro prezentaci kultury nebo vůbec aktivit alternativní, menšinové kultury, mladé kultury, která ještě není tak vyprofilovaná, aby se čistě z komerčního hlediska vyplatila.“ doplnila Wanatowiczová Bartošová.
V Českém centru proběhla i řada dalších vynikajících výstav. Krásná výstava a milé setkání proběhlo s cestovatelem Miroslavem Zikmundem. Fotografická výstava z cest po Africe, které podnikl společně s Jiřím Hanzelkou, byla doplněná o promítání unikátního filmu o lovcích lebek.
Tým ČC Bratislava se nevyhýbal ani společensko-vědním tématům. U příležitosti vstupu České republiky do Evropské unie připravili společně se slovenskou stranou, Polským a Maďarským institutem projekt Kvarteto. Součástí projektu byla i zajímavá panelová diskuze prvních polistopadových ministrů zahraničí České republiky a Maďarska - Jiřího Dienstbiera a Gejzy Jesenského s šéfredaktorem polského listu Gazeta Wyborcza Adamem Michnikem a Jánem Čarnogurským.
V roce 2005 bylo České centrum z bezpečnostních a finančních důvodů přesunuto na východ do Košic. O působení Českého centra Košice naleznete více informací zde.
Po návratu dostalo nejen novou ředitelku, ale i novou adresu mimo ambasádu, tentokrát v ulici Na Vršku 1. Jana Burianová přivezla s sebou do Bratislavy svěží vítr v podání nových trendů, inovací, představila mladý český design, výtvarné umění, ale slovenské publikum si užilo především to nejlepší z českého divadla, z jehož zázemí nová ředitelka pocházela.
Své působení zahájila úžasnou výstavou komiksu Františka Skály – Pravdivý příběh Cílka a Lídy. Kurátorem byl Martin Souček. Autor nad projektem přemýšlel 20 let a pracoval na něm dva roky. Fotografoval ve volné přírodě a na výstavě v Bratislavě představil 40 stran z knihy Pravdivý příběh Cílka a Lídy, která obsahuje celý příběh těchto dvou pohádkových bytostí.
„Bylo to o obrovské trpělivosti, protože pořízení jednoho záběru mi někdy trvalo celé odpoledne,“ řekl Skála.
V roce 2010 představilo ČC Bratislava výjimečnou kolekci českého umění v rámci výstavy s názvem Dvacet let po.... Výběr z tvorby českých malířů, sochařů a grafiků z let 1989–2009. Uskutečnilo se v Galerii Danubiana nedaleko Bratislavy. Více o akci si můžete poslechnout v rozhovoru pro Český rozhlas – Mozaika zde.
Oblast filmu je mezi ČR a SR natolik propojená, že téměř vše, co jde do kin v Česku, jde vzápětí do kin i na Slovensku. I přesto se Janě Burianové a jejímu týmu podařilo navázat spolupráci se slovenskými producenty a podílet se na několika slovenským filmových premiérách českých filmů. Samozřejmostí byla spolupráce s festivaly jako Jeden svět, Febiosvět, MFDF Ji.hlava, Anifilm apod. a uspořádání ozvěn či minipřehlídek těchto akcí na Slovensku či v Českém centru. Zcela unikátním filmovým projektem se stal dokumentární maraton „Proces H“ promítaný v aule Bratislavské vysoké školy práva. Tato desetihodinová dokumentární série České televize popisuje příběhy aktérů největšího politického procesu 50. let.
Obrovským úspěchem byla souborná výstava s názvem Jan Zrzavý – Malíř snů, která byla k vidění v Galerii města Bratislavy. Na tuto úspěšnou spolupráci navázalo ČC rok poté další výstavou velikána českého výtvarného umění počátku minulého století - Josefa Čapka. Výstava s názvem Josef Čapek – Tajemství obrazů byla doslova bratislavským trhákem. V roce následujícím České centrum uvedlo výstavu František Drtikol: Z fotografického archívu UMPRUM. Šlo o exkluzivní výstavu některých dosud nezveřejněných fotografií, jejímž kurátorem byl prof. Mlčoch.
Koncert Magdaleny Kožené k 90. výročí vzniku samostatného Československa byl bezprecedentně vyprodaný a připomínka významného jubilea byla naplněna do posledního tónu. Koncerty skupin MIG 21 a Lelek Orchestra na Hlavním náměstí v Bratislavě byly vrcholy otevření Bratislavského kulturního léta.
Ve své době byla nesmírně populární dvojice autorů Radovan Lipus a David Vávra, kteří již řadu let předtím tvořili pro Českou televizi dokumentární pořad Šumná města. Na základě spolupráce s několika našimi centry vznikl projekt Šumné stopy mapující práci českých architektů v zahraničí, ale také výstava s názvem Šumná a bezbranná – výstava fotografií, zde byla doplněna přednáškou obou autorů.
Fenomén prvorepublikového zlínského podnikatele Tomáše Bati dodnes budí velké emoce. I proto je mu věnovaná výstava Fenomén Baťa – Zlínská architektura 1910–1960, vystavená ve Slovenském národním muzeu měla obrovský ohlas.
První Noc literatury přivedla na Slovensko Jana Burianová v roce 2009. Více o tomto fenomenálním projektu Českých center naleznete zde.
Oblasti designu, sklářství či tradičních řemesel byly do té doby spíše na okraji zájmu, ale v letech 2007–2011 České centrum představilo slovenskému publiku i tato odvětví. Z nejvýraznějších projektů média i návštěvníci zaznamenali výstavu současného českého skla Studio Pelechov: Tavená skleněná plastika. Český studentský design pravidelně představovali v rámci projektu Nový t(o)var. Divácky oblíbená výstava finalistů české designové soutěže se do ČC Bratislava vracela každým rokem.
Výstava a přednáškový cyklus s Evou Jiřičnou Jan Kaplický – Vlastní cestou uvedený v prestižním Danubiana Meulensteen ArtMuseum u Bratislavy si vysloužil ponejprve uznání v odborné obci, získal mediální pozornost a poté si získal i širokou veřejnost.
V rámci Týdne českého divadla v divadle L+S se představily české soubory, ale ČC nabídlo i výstavu Jiřího Votruby jako doprovodnou akci festivalu ve foyer divadla.
Rok 2012 přinesl především dlouhodobě připravované projekty. Diváci se konečně dočkali retrospektivní výstavy Antonína Střížka a koncertu The Tap Tap s Danem Bártou a Darou Rolins.
S nástupem nové ředitelky Lenky Zogatové se většinová dramaturgie Českého centra vrací k alternativní a undergroundové programové skladbě.
Vznikl nový pravidelný pořad Česi, vitajte!, což byl cyklický pořad debat českých a slovenských autorů. Další z pravidelných akcí se staly Czecho Mecho – cyklické večery s literární částí a následným koncertem. Návštěvníci tak mohli potkat například Jáchyma Topola a Psí vojáky, Lubomíra Typlta a skupinu WWW, Bohdana Bláhovce a slam poetry atd.
České centrum pokračovalo v již zaběhlých projektech, jako např. spolupráce s Bratislava Design Weekem, Festival českého divadla či Noc literatury.
Po Lence Zogatové se vedení ujímá Vilma Anýžová, bývalá generální ředitelka Českých center. I ona se držela spíše alternativnějšího směru.
Z dob jejího působení je nutné zmínit několik úspěšných projektů. V prvních letech představila reinstalaci pražské výstavy kurátora Víta Havránka Ján Mančuška: První retrospektiva, která představila umělce ve velkorysých prostorách bratislavské Kunsthalle. Velmi dobrou návštěvnost výstavy podpořilo množství doprovodných programů.
Výstava Přes práh – připomenutí fenoménu bytových akcí byla úspěšným projektem, který zaujal především lidi kolem disentu, média, ale i mladé lidi, kteří o tomto typu divadelního představení neměli ani ponětí.
Letní festival Pohoda je na Slovensku naprostým fenoménem a není Slováka, který by tam nebyl. České centrum se akce téměř vždy nějakým způsobem účastnilo. Vilma Anýžová přispěla výstavou Nemohli jsme mlčet. Lidé Charty 77.
Tak jako před lety v Česku měl Ondřej Kobza skvělý nápad s piany na ulicích a následně Poeziomaty, tak si později právě ideu Poeziomatů vypůjčilo České centrum pro ulice Bratislavy.
Poměrně vtipným projektem byly tzv. Československé pedály. U příležitosti výročí 100 let založení republiky čeští a slovenští cyklisté ve dvou celodenních trasách (60 a 110 km) symbolicky spojili místa narození M. R. Štefánika (Košariská) a T. G. Masaryka (Hodonín). Typově podobná byla akce Československá pádla. Dvacetikilometrový kanoistický splav hraniční československo-rakouské řeky Moravy připomněl útěky za železnou oponu.
Mimořádnou událostí roku 2019 bylo otevření Českého domu Bratislava, který České centrum Bratislava spravuje. O Českém domu viz sekce „Prostory“.
Ve spolupráci s partnery po celém Slovensku proběhla řada klíčových akcí, z nichž se mnohé vázaly k výročí roku 1989 (Dialog 89, Sametová / Nežná, koncerty kapely Sváti Karáska).
V současné době je na postu ředitelky Českého centra / Českého domu Bratislava Monika Koblerová.
Vzhledem k tomu, že její práce ještě není u konce, zmiňme jen nejvýznamnější projekty. Ve spolupráci s Velvyslanectvím ČR na Slovensku zrealizovalo České centrum outdoorovou výstavu Labyrint světa. Kurátorský výběr Jaroslava Anděla nabídl netradiční propojení textů Komenského s kolážemi Miroslava Huptycha.
ČC Bratislava iniciovalo vznik mezinárodního festivalu s názvem Prepoštská United, do kterého se zapojují všechny kulturní instituce na Prepoštské ulici, kde sídlí Český dům. Akce typu „Zažít město jinak“ se okamžitě uchytila a letos se bude konat již třetí ročník.
Největší mezinárodní festival fotografie na Slovensku s epicentrem v Prepoštské ulici, kde sídlí České centrum spolu se Středoevropským domem fotografie, se stal s řadou českých fotografických výstav největší akcí, do které se ČC aktivně zapojilo po celý měsíc. I z této akce se stala tradice a Měsíc fotografie se bez českého účastníka již neobejde. V roce 2022 přivezlo České centrum jednu z největších hvězd české fotografie – Antonína Kratochvíla. Soubor fotografií zahrnuje tváře světově proslulých osobností, jako jsou Willem Dafoe, Keith Richards, David Bowie, Milan Hlavsa, Pavel Landovský, Jean Reno, Bob Dylan, Billy Bob Thornton a další, ale i portréty lidí zcela neznámých, anonymních. Výstavu doprovodila přednáška autora v Českém domě.
U příležitosti 30. výročí rozdělení Československa a vzniku dvou samostatných států otevřelo České centrum Bratislava ve spolupráci s Velvyslanectvím ČR na Slovensku a městskou částí Bratislava-Staré Město rozsáhlou výstavu 130 dokumentárních fotografií České tiskové kanceláře s názvem Česko/slovenské okamžiky.
České centrum nejen že navázalo, ale začalo dále rozvíjet spolupráci s partnery v rámci akcí jako je Bratislava Design Week, Festival českého divadla, Jeden svět, Festival Pohoda, ale především Noc literatury.
Vedení Českého centra Bratislava
České centrum Bratislava v polovině devadesátých let zakládala Jiřina Hůlková. Dle dochovaných materiálů, byl zkušební provoz zahájen na základě mezivládní dohody o založení a činnosti tzv. kulturních a informačních institutů v ČR a SR. V Praze naleznete Slovenský inštitút, v Bratislavě České centrum. Jiřinu Hůlkovou po necelých dvou letech působení vystřídal Albert Černý, bývalý disident, v minulosti působící jako herec Slezského a Těšínského divadla i Státního divadla v Brně. Bývalá ředitelka Jiřina Hůlková se rozloučila se slovenskou metropolí koncertem Spirituál kvintetu u příležitosti českého státního svátku.
Na práci Alberta Černého plynule navázal česko-centerský matador Rudolf Sedláček, mající zkušenosti ze Sofie a následně i Kyjeva. Bývalá herečka, moderátorka, diplomatka, žena mnoha tváří Stanislava Wanatowiczová Bartošová převzala vedení Českého centra v roce 2003. Její nástupkyně, bývalá vedoucí umělecké správy Národního divadla či tajemnice Dejvického divadla Jana Burianová přinesla do bratislavské kanceláře svěží vítr. Janu střídá v roce 2011 disidentka a brněnský živel Lenka Zogatová, jejíž působení ve funkci ředitelky je poznamenáno osobní tragédií. Rok vede ČC Jana Polívková a v roce 2015 již centrum přebírá Vilma Anýžová. Ani té nejsou Česká centra neznámá, dříve působila v Českém centru Bukurešť, následně jako programová vedoucí na ústředí ČC a poté postoupila do funkce generální ředitelky Českých center. V roce 2020 se mění s Monikou Koblerovou, zkušenou dlouholetou programovou ředitelku na ústředí ČC, ale i ředitelku Českého centra New York, která přichází s jasnou vizí.
Významní hosté
David Böhm, Jiří Franta, Mikuláš Nevan, Karel Veselý, Aleš Stuchlý, Pavel Klusák, Martin Ježek, Jan Pffeifer, Lukáš Blažek, Ondřej Štveráček Quartet, David Ondříček, Jiří Forejt, T. Baroš, Jaroslav Novotný, Jan Hudeček, František Koukolík, Kateřina Šedá, Vít Ondráček, Josef Moucha, Věra Nosková, Markéta Hejkalová, Jan Pavel, Michal Šandra, Daniela Havránková, Kryštof Pešek, Inge Kosková, Adéla Kándlová, Lukáš Jabůrek, Jiří Bárta, Zuzana Bartová, Polana Bregantová, Martin Machovec, Martin Pecina, Filip Tomáš, Martin C. Putna, Zdeněk Vybíral, Daniela Jenčíková, David Havel, Václav Kadrnka, David Jan Žák, Michal Ajvaz, Marie Iljašenko, Igor Malijevský, Tomáš Pastrňák, Karol Sidon, Jaroslav Rudiš, Eva Turnová, Jiří Hájíček, Kateřina Tučková, Martin Reiner, Tereza Boučková, Radka Denemarková, Karel Martínek, Andrea Rottin, Tomáš Majtán, Jan Procházka / sk. Neuvěřitelno, Jaromír Zemina, Pavel Šmok s Pražským komorním baletem, Miroslav Horníček, Jan Burian, Hana Maciuchová, Ludvík Vaculík, Jiří Menzel, Jiří Švankmajer, prezentace nakladatelství Melantrich, Jan Němec, Jaromír Typlt, Milan Dežinský, Anatol Svahilec, Metoděj Konstantin, Bohdan Blahovec, Klára Šumová, Henry Wielgus, Jan Plecháč, Dirk Wright, Sofya Samareva, Jakub Janďourek, Michaela Tomišková, Viktorie Duricová, Katarína Král, Karel Míšek, David Doubek, Barbora Mikulecká, Vojtěch Hanák, Jan Maroušek, Petr Lukas, Divadlo Bolka Polívky, Pavel Klusák, Petra Nováková-Ondreičková, Vlastimil Havlík, Marie Martykánová, Dominik Lang, Jan Skřivánek, Daniela Krolupperová, Petra Hůlová, Jan Maroušek, Petr Lukas, D’Epog, Monikino kino, Tereza Hradilková, Fedor Gál, Ondřej Hanuš, David Zábranský, Antonín Střížek, Július Reichel, David Krňanský, Monika Žáková, Josef Lazar, Jiří Michálek, Mirka Horká, Jiří Kalfař, Jan Mráz, Jiří Mádl, Hodonínský orchestr a sbor, Vít Havránek, Peter Gašparík, Iveta Kmeťová, Markéta Luskáčová, Judita Matyášová, Pavel Tuleja Vladimír Birgus, Lenka Procházková, Jiří Kolář, Natasha Dudinski, Renata Fučíková, Ondřej Michálek, Jakub Žáček, Tomáš Vach, Tomáš Končinský, DJ Peca one, DJ I am a cyber, DJ Oufas, Pavla Sceranková, Maria Kinsky