Založení Českého centra Vídeň
Rakousko
K otevření Českého centra Vídeň došlo pár let po sametové revoluci – v březnu roku 1994. Přípravy k jeho založení však započaly již v roce 1993. První ředitel Milan Sedláček začínal s ambiciózním programem.
Jedním ze zahajovacích programů byl přednáškových cyklů „Česká loajalita, mýtus a skutečnost“, který se zabýval obdobím 1848–1915. Přednášky koncipované v němčině trvaly celý měsíc a našly si široké publikum.
Prostory
České centrum se nachází již 30 let přímo uprostřed města, na krásné ulici Herrengasse 17. Budova je v přímém sousedství majestátního Hofburgu či vídeňského Burgtheatru. V centru je k dispozici knihovna a galerie.
Kulturní program
Zakládající ředitel Milan Sedláček otevíral centrum s plánem nabídnout rakouskému publiku co nejširší vhled do českého kulturního světa. Ať už to byly přednáškové cykly, výstavy, filmové cykly, hudební či divadelní matiné.
Jednou z úplně prvních výstav byla výstava obrazů Jana Svobody, jejíž vernisáž se uskutečnila hned při zahájení 21. 4. 1994. V těchto raných letech po pádu železné opony se k rakouským sousedům přivážel nejrůznější druh české kultury, ale primárně umělci, kteří v dobách minulých nebyli na úplném výsluní.
Do Rakouska se tak například již v roce 1994 dostalo divadlo Sklep s představením Pražská Pětka, uskutečnila se výstava 35 výtvarníků, kteří do té doby v Česku působili spíše v disentu či utajení (Jaroslav Róna, Petr Nikl, František Skála, Zdeněk Lhotský, Čestmír Suška apod.) či dokonce pozval grafiky Aleše Najbrta či Michala Cihláře. Obrovský ohlas získal fotografická výstava Tona Stana, který v té době byl již mezinárodní hvězdou.
V roce 1999 nastupuje do Vídně Jozef Kollár, který programově navazuje na svého předchůdce. Marcel Sauer využil svých konexí mezi undergroundovými či v té době méně známými umělci a Vídeň si v letech 2003–2006 užila umělce z této sféry. České centrum v těchto letech navštívili například skupina DG307, výtvarník Jiří David, instrumentalistka Iva Bittová, sklář Zdeněk Lhotský apod.
Dva roky před prvním českým předsednictvím mění České centrum i ředitele. Taťjana Langášková se úspěšně zhostila nelehkého úkolu reprezentace Česka pod drobnohledem bruselských úředníků. Na její výběr projektů ze společné nabídky se podívejte zde.
České centrum neopomnělo ani na doprovodný program. V rámci předsednictví České republiky v Radě EU a oslav 140. výročí otevření vídeňské Státní opery se v budově opery díky iniciativě Českého centra konala výstava věnovaná Josefu Hlávkovi. Výstava svým návštěvníkům připomene významného českého architekta a stavitele Josefa Hlávku a jeho působení ve Vídni ve 2. polovině 19. století.
Ani filmová tvorba nezůstala v zapomnění. Rok 2012 přinesl rozsáhlou retrospektivu Miloše Formana k uctění jeho 80. narozenin. Rok poté se podobné pocty dočkal Jan Svěrák v rámci projektu Jan Svěrák Espressofilm. Po velmi úspěšném nahlédnutí do tvorby animovaných filmů z pražské FAMU (2012) věnoval v roce 2013 vídeňský letní festival krátkých filmů Espressofilm jeden z večerů tvorbě absolventa pražské filmové fakulty, oscarového režiséra a scénáristy Jana Svěráka.
V roce 2013 se renomovaný český grafik Ondřej Michálek stal hlavní osobností české prezentace na Trienále grafiky vídeňského Künstlerhausu. Česko dále reprezentovala díla Šimona Brejchy, Štěpána Malovce a Pavla Nogy. Výstava prací mezinárodních umělců s názvem „in.print.out“ umožnila náhled do aktuálních trendů grafického umění.
Z iniciativy Českého centra Vídeň byla v Rakousku na jaře roku 2013 vůbec poprvé k vidění unikátní sbírka České koláže. Rozsáhlá expozice, kterou od 90. let systematicky buduje Pražská plynárenská, a. s., byla představena v klášteře Klosterneuburg, v galerii Českého centra Vídeň a na Zastupitelském úřadě ČR ve Vídni.
Koncertní řada Českého centra Vídeň „Mladé české hvězdy klasické hudby“ představila jednoho z nejvýraznějších houslistů mladé generace Josefa Špačka, kterého doprovodil ve svém oboru neméně výrazný talent, klavírista Miroslav Sekera.
Za podpory Českého centra Vídeň vystoupily tanečnice a choreografka Andrea Miltnerová a nezávislá taneční skupina ME-SA na světově uznávaném tanečním festivalu „Zürich tanzt“ ve švýcarském Curychu, pořádaném evropskou platformou mladých choreografů Aerowaves.
Díky iniciativě Českého centra Vídeň proběhly výstavy v hornorakouské vesnici Windhaag bei Freistadt a na katedře slavistiky v Salzburgu. Rozvinula se spolupráce na mezinárodním hudebním festivalu Waves Vienna v září 2017 (Česko bylo hostující zemí), který ČC podpořilo účastí společnost UNICODE SYSTEMS.
Jednou z TOP akcí byla velká výstava modrotisku (Modré inovace. Současné tendence v tvorbě tradičního českého modrotisku) pořádaná v souvislosti s nominací modrotisku na seznam UNESCO v březnu 2017. Dalším úspěšným projektem byla výstava v rámci spolupráce EUNIC Austria „EUNIC-UNIQUE: Paralympiáda – motivace pro nás“, která zachytila emotivní momenty z posledních paralympijských her v Riu de Janeiru (2016) a Soči (2014). České centrum Vídeň zorganizovalo řadu akcí, které reprezentovaly ČR nejen ve Vídni, ale také v Grazu, Linzi, Windhaagu, Salzburgu či v Bad Ischlu.
V posledních letech se České centrum orientovalo spíše na mezinárodně známá jména. České centrum se zaměřilo na vytváření tematických řad (ženy, umělkyně), kulaté stoly s vystavujícími umělci. Podařilo se realizovat společné velké akce s širokým mediálním a společenským dopadem (Magdalena Kožená s přeshraničním setkáním starostů, Česká filharmonie). Příprava zásadních přeshraničních kulturních akcí na 2020 (Kateřina Šedá v ČCV a AT komise UNESCO) a 2021 (CZ/AT spojující umělce z výstavy Nezlomní a nezveřejněné dopisy F. Kafky v přední galerii KunstForum). Orientace na mladé publikum (ToyBox, výstava tetování) a podpora návštěvnosti společným vystoupením známého rakouského autora s českým (K. Tučková a M. Stavarič).
I ve Vídni se prezentovali kraje či jednotlivá města, obce či regiony. Historicky první prezentace českých krajů pod širým nebem proběhla právě zde ve Vídni již počátkem nového tisíciletí. Více se dozvíte zde.
Vedení Českého centra Vídeň
Zakládajícím ředitelem byl zaměstnanec MZV Milan Sedláček, který se následně stal určitým matadorem v zakládání dalších Českých center. Nakonec svou dráhu v této instituci zakončil jako generální ředitel v roce 2003. Po něm přebírá štafetu Jozef Kollár, který centrum řídil až do přelomu roku 2001 a 2002. Po něm nastupuje Marcel Sauer. Jak se o něm lze dočíst, je to diplomat a publicista: Je duchovním strojvůdcem opožděných vlaků, druhořadým vychovatelem zdivočelých tvorů, nízkoobrátkovým vyhlazovačem trnů. Provozuje muzeum miniatur, ale na expozici již nevidí. Stál u zrodu České sody.
V roce 2007 žezlo přebírá Taťjana Langášková, která po svém úspěšném tour předává vedoucí post bývalému tiskovému mluvčí Václava Havla Martinu Kraflovi. Martin se svého úkolu zhostil se ctí a všechny své nabyté zkušenosti úspěšně zúročil ve svém dalším angažmá na Českém centru v Berlíně. Zde si můžete přečíst rozhovor s Martinem Kraflem. Martin Krafl byl rovněž velmi aktivní jako blogger na Aktuálně.cz. Zde nabízíme jeho vzpomínky na působení ve Vídni i Berlíně.
Dosud poslední ředitel se stal Mojmír Jeřábek, absolvent bohemistiky a germanistiky na Filozofické fakultě MU. Před tím působil jako dlouholetý vedoucí odboru zahraničních vztahů na Magistrátu města Brna. Rozhovor s Mojmírem Jeřábkem si přečtěte zde.
Významné osobnosti
Jakub Špaňhel, Galina Miklínová, Toy Box, Jiří Hájíček, Pavel Kořínek, Jiří Rejzek, Lída Rakušanová, Jan Jeništa, Marie Filippovová, Michaela Holubec Birtusová, Katta, Petra Dočekalová, Kateřina Olivová, Kateřina Tučková, Jiří Netík, divadlo Sklep, Jaroslav Róna, Petr Nikl, František Skála, Zdeněk Lhotský, Čestmír Suška, Aleš Najbrt, Michal Cihlář, Tono Stano, skupina DG307 a řada dalších.